Článek
I když se traduje, že obří kameny jsou nedávno objevenou keltskou svatyní, ve skutečnosti však žádnou výjimečnou historii nemají. V roce 1991 si je tam nechal během sochařského sympozia na zámku Lemberk přivézt z lomu v Polevsku akademický sochař Jiří Beránek a pomocí jeřábu je pak v rokli někdejší pískovny rozmístil. Čedičové kamenné pilíře lemují také klikatou pěšinku k menhirům.
"Cesta má dvojí prohnutí symbolizující linii hada, jednadvacet kamenů v kruhu znázorňuje setkávání starých kultur a civilizací," upřesnil Beránek. Sousoší podle něj nikdy nebylo kompletní, chyběly v něm ještě dva sloupy z leštěné žuly, které měly vyjadřovat časovou smyčku. "Tedy to, že čas je relativní a může plynout i obráceně," dodal autor, který dal svému dílu název Bezčasí.
Jakub Kaše, který umělecká sympozia na Lemberku jako jednu z doprovodných akcí proti těžbě na Tlustci v 90. letech pořádal, říká, že místo si oblíbili i léčitelé a šarlatáni. "Někdy k němu míří celé skupiny lidí a pořádají tam ozdravné obřady a rituály. Údajně také přisoudili každému kamenu schopnost dávat energii jinému orgánu lidského těla," poznamenal Kaše.
Zvláštní silové působení tam ale prý našli i astrologové. Někdejší místní učitel Jaroslav Oplt zase vzpomíná na Vyznavače Slunce, kteří se ke kamenům vydali.
Lidé zarputile věří v magii kamenů
Na mystické místo se často ptají i návštěvníci zámku Lemberk. "Když jim řekneme, že nemají vlastně žádnou bohatou minulost, ani nám nevěří a přou se s námi, že neznáme okolí," podotkla průvodkyně Šárka Procházková.
Potřeba vztyčovat nebo přemisťovat velké kameny provází lidi odpradávna. V Evropě je nejvíc menhirů asi ve francouzské Bretani a v Británii. Proslulé jsou kamenné řady v Carnaku nebo anglický Stonehenge. Na Britských ostrovech je vžitá teorie, že kameny tvoří neviditelné linie, které spojují významné energetické body v krajině. Někteří lidé prý mají schopnost působení těchto sil vnímat, podobně jako proutkaři umějí najít vodu. V Čechách jsou menhiry spojovány s pohanstvím.
Hrálo se zde i divadlo
Ke kamenům u Lemberku chodí i herec libereckého divadla F. X. Šaldy Václav Helšus, který má nedaleko v Markvarticích chalupu. Jednou tam dokonce uspořádal divadelní představení Hádání o mistra Jana. Bylo podle něj tisíckrát lepší než na stálé divadelní scéně.
Energii u kamenů Helšus ale nehledá, chodí k nim jen tak rozjímat, někdy si vyleze na jeden z nich a pozoruje přírodu. "Viděl jsem tam zajíce a jezevce a taky tam rostou houby. Je to jedno z míst, kde se cítím dobře," řekl.
Kaše chce v příštím roce uspořádat výstavu, která připomene sochařská díla vytvořená při sympoziích. "Bude zvlášť aktuální, protože těžaři chtějí obnovit těžbu na Tlustci," řekl.