Článek
„Až na jednu výjimku. Málem jsem o cenu přišel. Když jsem ji uložil do kufru taxíku a vracel se pro další věci, přišel jiný muž a taxíkem odjel. Řidič si asi myslel, že patří k nám. Po téměř detektivním pátrání vše skončilo dobře a cena se vrátila ke mně,“ komentuje s odstupem času již s úsměvem dramatické chvíle vinař. Pohled na mizející taxi byl o to bolestnější, že v kufru vozu odjela i cena pro Josefa Peřinu, který byl ve stejný den uveden do síně slávy vinařů.
„Když četli dopis, že nemůže přijet, a chce, abych cenu převzal já, byla to pro mě pocta. Je to vinař, kterého si vážím. Pak vyhlásili vinaře roku a já slyšel své jméno. Bylo to nádherné,“ dodal Valihrach. Přesto zisk ceny nic nemění na tom, že, jak říká, je stále tím Jožkou Valihrachem, který je hrdý na to, že šíří slávu Krumvíře. A šíří ji daleko.
Vína z malého rodinného vinařství si dopřává princ Charles, ochutnala je Hillary Clintonová či japonský císař Akihito. Nejde ale jen o osobnosti, které jeho víno ochutnaly. Valihrachův Merlot před třemi lety na prestižní akci v Bruselu v konkurenci 5 460 vín získal zlatou medaili a průlomově ukázal, že červená vína nemusí být jen evropskou doménou pyšných Francouzů.
Jméno vinaře stále častěji vyslovují zahraniční odborníci s uznáním. Na domácí scéně to ale nemá jednoduché. „Mám pověst rebela. Vadí mi zbytečná byrokracie a válčím s ní. Nechápu, proč je nutné mít v mnoha věcech ještě komplikovanější papírování, než je v Evropské unii. Myslel jsem si, že je to vina EU, ale zjistil jsem, že ne, že si to komplikujeme sami,“ řekl vinař, podle kterého domácí podpora míří častěji k velkým firmám, než k drobným vinařům, kteří ji potřebují více.
„Jsem a zůstanu svůj,“ tvrdí vinař, který úspěch přijímá s pokorou. Právě pokora, pečlivost a úcta k přírodě stojí za úspěchy, které jsou výsledkem práce celé rodiny. „Dobrý vinař musí mít podporu v rodině, musí se umět zdokonalovat a musí to mít od pánaboha dané,“ řekl recept na úspěch Valihrach. Stal se Vinařem roku 2009, letos již soutěžit nechtěl.
Nakonec se ale přihlásil a porota, ve které byl jeden z největších expertů, Master of Wine John Umberto Salvi, nakonec vybrala právě kolekci jeho vín. Podle dalších vinařů tak potvrdil své kvality, vyhrát je snadnější než obhájit.
„Do poslední chvíle jsem netušil, jak to skončí. Dělám spíše suchá vína, nevěděl jsem, jak je porotci přijmou. Dal jsem jediný vzorek s vyšším obsahem cukru, přesto prý to prvenství bylo výraznější než vloni,“ řekl. Na možnost účasti v dalším ročníku zatím vrtí odmítavě hlavou. „Ne ne, už jsem nechtěl ani letos,“ loučí se skromně.