Jejich pradědové lovili perly, je už živí turismus

Zatímco většina území Spojených arabských emirátů je takříkajíc plackou, Rás al-Chajma má to štěstí, že se na jeho území nachází část pohoří al-Hadžar, které se rozkládá převážně v sousedním Ománu. I díky tomu leží v Rás al-Chajma nejvyšší hora SAE Džabal Bil Ajs (Jebel Jais). Nejde přitom o žádného prcka. Nejvyšší horu Česka, Sněžku, převyšuje se svými 1934 metry o více než tři sta metrů.

Nebyli by to místní, aby tuto možnost nějakým způsobem nevyužili. V současné době vybudovali v kopcích pohoří adrenalinové centrum, ve kterém se můžete projet na nejdelší zip-line světa nebo se vydat do nížin na atrakci Jais Sledder, což je 1885 metrů dlouhá bobová dráha, která byla otevřena teprve letos v únoru. Zkrátka adrenalinový půlden jako vyšitý.

Perly přinášely v oblasti emirátů obživu regionu až do samotného objevu ropy, která se stala na desítky let tamějším exportním artiklem číslo jedna. Avšak právě díky perlám se oblast historicky dostala na obchodní mapy. Lovci perel trávili na moři často až několik měsíců v kuse a na míře jejich úspěchu záleželo živobytí jejich rodin.

Vše bylo ještě komplikovanější v tom, že činnost nešla provádět celoročně. Od konce října do února byly vody na potápění příliš studené. Ideální období trvalo čtyři měsíce v roce od května do srpna. Přechodová období pak sice nabízela horší potápěcí podmínky co do teploty vody, na moři ale hledalo perly méně můžů a šance úspěšného nálezu tak byla o něco vyšší.

I tak byly nálezy velmi nejisté a kvalita perel různorodá. V plovoucím Muzeu perel, které kotví nedaleko břehů emirátů, turisty doveze klasická loď. Tam se můžete dozvědět nejen vše o tom, co museli dříve lidé kvůli nálezu jedné perly podstoupit, ale uvidíte na vlastní oči i to, jak funguje dnešní perlový byznys, kdy se do perlorodek vkládá zrnko písku a poté už se skoro jen čeká.

Pokud na svých cestách hledáte trochu hlubší exkurzi do historie, asi nevynecháte návštěvu pevnosti Dhayah postavenou na začátku 19. století, která se nachází na samotném úpatí pohoří al-Hadžar. Obklopena je historickým pěstebním terasovým systémem, který umožňoval ročně jednu sklizeň obilí. To by jinak v horkém a vlhkém pobřežním podnebí místní vůbec nemohli pěstovat. V okolí se pak rozkládá palmová oáza, kde se uplynulých pět tisíc let pěstují datle.

Nicméně i samotná budova pevnosti je zajímavá a to nejen protože si musíte okouzlující panoramatický výhled z jejího nitra zasloužit tím, že vystoupáte nějakých 234 nestíněných schodů, což může být zejména během horkého dne slušný výkon.

Není divu, že je pevnost mezi uchazeči o zápis na seznam památek UNESCO, jde totiž o poslední zachovanou pevnost v celých Emirátech. Ačkoli v nějaké formě existovala již 1500 let př. n. l., její stávající vzhled pochází právě ze začátku 19. století a renovace pak proběhla koncem minulého století. Místní kmeny se v pevnosti roku 1819 dokázali bránit Britům údajně několik týdnů.

Rás al-Chajma je dlouhodobě považován za emirát, kam turisté jezdí převážně na pobytové dovolené. Jsou to však nejrůznější kulturní a adrenalinové atrakce, kterými se snaží tento náhled vedení emirátu trochu pozměnit.

Pokud však hledáte něco moderního, jistě stojí za zmínku obří umělý ostrov al-Marjan, jehož příběh započal teprve před deseti lety. Na něm najdete bezmála osm kilometrů pláží, několik moderních hotelů a zároveň také jedny z nejlepších restaurací v celém emirátu.

A ještě jedno upozornění. Pokud jste navyklí nakupovat nejrůznější jedlé suvenýry spíše na trzích, zkuste v Rás al-Chajma nejdříve navštívit jeden z obřích supermarketů v obchodních centrech. Ty české s nimi vskutku neunesou srovnání a ceny exotických koření, medů a všeho možného jsou poměrně příznivé.