Javorový list, hvězdy a kříže. Co se skrývá za vlajkami

Kanada má vlajku, kterou poznáte na první dobrou díky červenému javorovému listu. Tak se ostatně státnímu symbolu v angličtině i říká — maple leaf. V zemi se používá od roku 1965 a jejímu zavedení předcházely horlivé diskuze. Rozhodovalo se mezi třemi návrhy, které sice všechny obsahovaly javorový list, ale ne v podobě, v jaké ho známe dnes.

Nakonec se užívá list s celkem 11 cípy. Ty mají, přestože to nedává příliš smysl, reprezentovat 10 provincií, každá část listu má cípy tři, to kvůli třem teritoriím.

Americká vlajka patří mezi ty nejznámější na světě. Padesát hvězd symbolizuje stejný počet států, které USA tvoří. Třináct pruhů se zase ohlíží za původními 13 britskými koloniemi z nichž první státy vznikly. Ani tento státní symbol se neužívá nikterak dlouho, teprve od roku 1960, kdy se k zemi připojily Havajské ostrovy.

Osud vlajky je navíc nejistý, protože pokud by se regulérními státy staly také Portoriko a Washington, D.C., celý význam by utržil nepěkné rány.

Britská vlajka, nazývaná Union Jack, je ve skutečnosti složená z několika vlajek. Každá reprezentuje jedno území: hlavní červený kříž je pro Anglii, modré pozadí s bílým diagonálním křížem pro Skotsko a Irsko, které bývalo součástí Britského impéria, symbolizuje kříž svatého Patrika, tedy červený diagonální kříž. Na Wales, který má ve vlajce červeného draka na bílém a zeleném pozadí se v minulosti jaksi zapomnělo.

Název vlajky by měl být správně Union flag, tedy vlajka Unie. Jack je námořnický termín, který se uchytil díky velkému významu britského námořnictva.

Jednu z nejmladších vlajek má Jihoafrická republika. Líbivá je hned na první pohled, ale neexistuje žádné oficiální vysvětlení pro výběr barev — nicméně černá, zelená a žlutá jsou převzaté z banneru strany Nelsona Mandely. Ypsilon, které vlajku protíná je prý reference na soužití různých kultur v jedné zemi.

Austrálii a Nový Zéland nespojuje jen jejich relativní kulturní i zeměpisná blízkost, ale také podoba vlajek. Obě se na nich totiž odkazují k Velké Británii a v levém horním rohu tak můžeme najít Union Jack.

Velká hvězda hned pod ním reprezentuje takzvanou hvězdu Commonwealthu (též zvanou sedmicípá hvězda nebo hvězda federace). Sedm cípů symbolizuje sedm australských států. Další menší hvězdy odkazují k souhvězdí Jižního kříže, které viditelné z jižní polokoule.

K němu se koneckonců vztahují i hvězdy na novozélandské vlajce, souhvězdí je silně zakořeněné v maorské mytologii.

Jednou z vlajek, kterou pozná snad každý, je ta brazilská. Používá se už od roku 1889 a obsahuje množství symboliky. Zelená značí pole a lesy, žlutý „diamant“ je odkazem k nerostnému bohatství země — zlatu, modrý glób reprezentuje noční oblohu nad Riem de Janeirem a hvězdy v něm korespondují s počtem federativních států Brazílie. Součástí je také nápis Ordem e Progresso neboli řád a pokrok.

Současná ruská vlajka není žádným zelenáčem. Poprvé se používala už v roce 1696 jako symbol Ruského carství, v minulém století ji samozřejmě nahradila vlajka Sovětského svazu.

Význam barev se vykládá různě, podle některých je bílá symbolem pro Boha, modrá pro cara a červená pro lid. Jiní zase tvrdí, že bílá symbolizuje šlechetnost a upřímnost, modrá věrnost a poctivost a červená kuráž a štědrost.

U řecké vlajky je symbolika docela očividná. Modrá značí moře a bílá domky na pobřeží desítek ostrovů. Devět pruhů se užívá údajně kvůli devíti slabikám řeckého motta eleftharia i thanatos, svoboda nebo smrt. Kříž je symbolem pro pravoslavnou církev, která je v zemi silně zakořeněná.

Vlajka Dánska je tou vůbec nejstarší na světě, její kořeny podle všeho sahají až do roku 1219. Legenda o jejím prvním objevení je v zemi velmi populární — vlajka prý spadla z nebe při bitvě u Lyndanisse na území dnešního Estonska. Když dánský král Waldemar II. prohrával bitvu, biskup Andrei se obrátil k Bohu a ten mu rudý prapor seslal pro povzbuzení vojska.

Dánskými rytíři byl posléze využíván od 14. století, oficiálním státním symbolem se stal v polovině 19. Prapor navíc ovlivnil podobu vlajek dalších severských zemí: Švédska, Norska, Finska i Islandu. Kříži se proto začalo říkat skandinávský.

Země ležící na největším ostrově světa, Grónsko, je jediná ze severských, která skandinávský kříž nepoužívá. Stát je autonomním územím Dánska, a tak si z jeho vlajky vypůjčil alespoň barvy — červenou a bílou. Samotnou podobu vlajky navrhnul inuitský učitel a politik Thue Christiansen. Symbolizuje slunce zapadající za oceán s ledovci.

Vlajka Mosambiku je jednou z několika na světě, která na sobě nese zbraň. Vyobrazuje samopal AK-47 symbolizující krvavou cestu země k nezávislosti. V pozadí je také kniha, která vyzdvihuje význam vzdělání, a motyka, která se zase vztahuje k zemědělství.

Co se týče barev, zelená značí přírodní bohatství, bílé proužky mír, černá celý africký kontinent, zatímco žlutá nerostné bohatství. Červená, stejně jako samopal, souvisí s bojem za nezávislost. Vlajka se používá od roku 1983.

Vlajka Indonésie patří k těm nejjednodušším, což ovšem neznamená, že by se za ní neskrýval zajímavý příběh. Verzí výkladu existuje několik, jedna z nich říká, že červená a bílá jsou torzem nizozemské vlajky — ta má navíc ještě modrou vespod. Když Indonésané bojovali proti holandským kolonizátorům, při jedné potyčce jim vlajku prý roztrhli a zbyly z ní dva pruhy. Jiná verze příběhu ovšem tvrdí, že prapor reprezentuje říší Madžapahit, která ve 14. století sídlila na Jávě.

Nepál má vlajku zcela unikátní, žádnou podobnou byste u jiného státu nenašli. Není totiž tradičně obdélníková ani čtvercová, jako v případě Švýcarska či Vatikánu. Má nepravidelný tvar, který symbolizuje vrcholky Himálaje, respektive Mount Everestu. Slunce a měsíc značí klid a odhodlání, karmínová barva reprezentuje rododendron, národní rostlinu. Modré okraje jsou symbolem míru.