Článek
Popularitě ostrůvku Saona nahrává, že se nachází v blízkosti letoviska Punta Cana, v němž většina turistů během pobytu v Dominikánské republice setrvává. Vyplouvá se z přístavu v Bayahibe, přičemž na výběr je ze dvou dopravních prostředků — rychlolodi a katamaránu. Zatímco prvním dosáhnete Saony už po zhruba 45 minutách, druhým trvá cesta minimálně dvojnásobek. Oba způsoby lze kombinovat.
Po cestě na Saonu většinou lodě staví v tyrkysové laguně, kde se turisté mohou smočit ještě před připlutím na ostrov. Varování z úst kapitána, ať si dáváme pozor na hvězdice a v žádném případě se jich nedotýkáme, však ve většině zanechá trochu rozpačitý pocit. A tak místo obdivování průzračných vod koukáme na dno, abychom na některou z hvězdic nešlápli.
Po krátké zastávce se pokračuje dále do cíle. Lodě kotví na Saoně blízko u břehu, takže stačí pár kroků a jsme na písku.
Pohled je to skutečně kouzelný, pláž se táhne až daleko do zatáčky, kam už nevidíme, stejně tak na druhé straně. Je tu prakticky prázdno, výhoda brzkých dopoledních hodin a také cestování v době covidové. Dokonce ani prodejci, kterých tu později kličkuje docela dost, zatím nejsou v dohledu.
Jméno má podle italského města
Saona je neobydlená, je totiž součástí přírodní rezervace, respektive národního parku del Este. Najdete na ní jen proto jen minimum budov, většinou plážové jídelny.
Ostrov byl poprvé osídlen už v 8. století před naším letopočtem Taíny, indiánskou kulturou, která se do dnešní Dominikánské republiky dostala ze Střední a Jižní Ameriky. Taínové ostrovu říkali Adamanay, na Saonu ho v roce 1494 přejmenovali až kolonizátoři vedeni Kryštofem Kolumbem — to podle italského města Savona.
Pláž se v průběhu dne začíná poněkud plnit, připlouvá stále více lodí, místa je tu naštěstí dost. Ale upřímně si moc nedovedu představit, jak Saona musí vypadat v běžných dobách, kdy světem nezmítá pandemie a cestovní ruch běží na plné obrátky.
Kus Thajska v Karibiku. Los Haitises uhrane přírodou i jeskynními malbami
Postupně se začínají probouzet také prodejci, kteří kromě klasických cetek nabízejí třeba čerstvé ananasy nebo kokosy. Včetně těch namixovaných s rumem do osvěžujícího, leč velmi zrádného nápoje coco loco. Znamená to bláznivý či šílený kokos. A pokud to s tímhle drinkem, který si v Dominikánské republice můžete dát prakticky všude u pobřeží, přeženete, budete bláznit taky. Při ostrém karibském slunci ten alkohol stoupá do hlavy přece jen o něco rychleji.
Tančí se a pije
Zpátky na hlavní ostrov se vracíme katamaránem. A to je zážitek stejně památný jako návštěva Saony. Plavidlo má v přední části sítě, do kterých si můžete lehnout, přičemž moře je přímo pod vámi, a tak vás voda sem tam ošplouchne.
Posádka navíc cestu zpět do přístavu krátí i lekcemi tance na merengue, dominikánský hudební žánr. Všichni si to evidentně užívají, snad i proto, že do nás obsluha nepřetržitě lije cuba libre. Ale i to k Dominikánské republice patří. Protože kdo byl v Karibiku a nedal si alespoň trochu místního rumu, jako by v Karibiku ani nebyl.
Může se vám hodit na Firmy.cz: