Článek
Cinque Terre, což znamená v překladu Pět zemí, je tvořeno pěti malými barevnými vesničkami (Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza a Monterosso al Mare) s typicky ligurskými terasovitě postavenými domy, které se rozpínají na útesech. Každá z nich má vlastní kostel, pro hluboce věřící Italy nutnost, a nabízí krásný výhled na azurově modré Ligurské moře.
Vzhledem k umístění v hornaté krajině se strmými útesy byly malebné vesničky donedávna po silnici nepřístupné a pro turisty ne tolik známé, jako například přístav La Spezia či plážové letovisko Levanto ve stejné oblasti. Cinque Tere je také jedním z mála míst, které bylo netknuté komerčními a kancelářskými stavbami.
První zmínky o tomto slunečném místě jsou už z 11. století.
Nejlepší možnou dopravou, jak se k místu nedotčenému masovým turismem dostat, je vlak, který jezdí na trase Janov - La Spezia. Mezi samotnými vesničkami už pak mohou návštěvníci jezdit ekologickým autobusem nebo si udělat procházku a nechat se strhnout starobylým šarmem, který dýchá ze všech koutů.
Specialitami jsou víno a olivy
V proslulé italské kuchyni nemůže chybět víno a olivy. Právě tyto dvě suroviny se zde pěstují nejvíce. Nejpoužívanějšími odrůdami jsou Sciachetrà a Cinque Terre. Místní lahodnou specialitou, kterou byste neměli opomenout, jsou ančovičky z Monterosso, které mají i ochrannou známku.
Pokud neholdujete plodům moře, můžete si na svou pastu dát pesto, kterým je známá celá oblast Ligurského moře, či tvrdý ovčí sýr Pecorino. Vydatné jídlo můžete zapít lahodným citrónovým likérem limoncello.
První zmínky o tomto slunečném místě pocházejí už z 11. století. Prvními postavenými vesničkami byly Monterosso a Vernazza, z nichž ta druhá je považována za nejkrásnější z pěti obcí. Ostatní byly dostavěné později pod vojenskou a politickou nadvládou Janovské republiky.
Oblast zalitá sluncem leží na skalnatém pobřeží Riviéry di Levante.
V 16. století odolaly vesnice nájezdům Turků. Díky vybudovaní železnice v 19. století mohli místní obyvatelé uniknout ze stereotypu, ale zároveň také upustili od tradičních živobytí a důsledkem byl i nárůst chudoby. Bylo tomu tak zhruba do roku 1970, kdy se začal rozvíjet cestovní ruch v oblasti Riviéry.
Od roku 1997 je členité území Cinque Terre součástí světového kulturního dědictví UNESCO a od roku 1999 je část této krásné krajiny také Národním parkem.