Článek
Vedle Šimly, bývalého letního centra britské koloniální správy, sloužila v horkých měsících za útočiště Evropanům také horská stanice Mansúri či Mussoorie, položená severně od Dillí v dvoutisícové výšce Himalájí, nedaleko universitního města Dehradúnu.
Díky své minulosti připomíná Mansúri svou architekturou spíše viktoriánské anglické městečko, nežli indickou obec. Hrázděné stavby, šikmé střechy a dokonce cosi jako podloubí na zdejším náměstí vyvolají u západních cestovatelů patrně vzpomínky na domov či alespoň asociaci s důvěrně známým koloritem našich krajů.
Indové považují zdejší prostředí za tolik krásné a klima za příjemné, že využívají pohostinnosti nepřeberných hotelů v Mansúri k dnes už tradičním pobytům novomanželských párů na jejich svatební cestě. A jelikož svatba se v Indii především sjednává mezi příbuznými, při procházce po hlavní třídě tu potkáte mnoho mladých párů, které se sotva seznámily a zároveň s výletem do Mansúri vyrazily na společnou cestu manželského života.
Drží se za ruce a tváří povětšinou spokojeně, vždyť také věří, že následováním tradic nemohou v životě nic pokazit a že poslušností a přizpůsobením dosáhnou přirozeně rodinného štěstí. Skutečně indická manželství, ačkoliv málokdy uzavíraná z lásky, zůstávají obecně považována za nezrušitelná a poskytují tak rodinám pocit tolik potřebného zázemí a jistoty. Zdejší ženichové a nevěsty pro nás až nepochopitelně ochotně přejímají své tradiční postavení ve společnosti.
Děvčata od rodičů odcházejí, až když se provdají a vybavené miliónovým věnem následují svého manžela. Mladí lidé tady tudíž neprožívají, či alespoň navenek nesmějí přiznat spontánní zamilování a jsou tak chráněni před tragédií následných rozchodů.
Výběr pravého partnera stejně tak jako tlak na ekonomické zabezpečení budoucí rodiny musejí zvládat rodiče. Dokonce i zde na svatební cestě v Mansúri mnohé nezkušené páry provázejí jejich rodiče, aby v případě potřeby poskytli morální oporu či vhodnou radu do počátků manželského života.
A co kromě hotelů, na indické poměry nezvykle luxusních západních obchodů a restaurací potkáme na cestě po Mansúrí? Můžeme objet na koních vrchol hory, pod kterým se vine romantická silnice s výhledem na okolní Himalájské hřebeny a malebná údolí, prohlédnout si útlé minarety zdejších mešit i kamenný křesťanský kostel. Při jednodenní návštěvě ovšem patrně nepodniknete skutečnou horskou turistiku, spíš něco jako lázeňskou procházku po městském korzu.
Na druhou stranu pro vážné sportovce nabízí okolí Mansúri jedinečně příznivé podmínky pro paragliding, kdy vybavení, přípravu a organizaci připravují pro to licencované agentury a účastníkům výprav se nabízejí lety s panoramatickými výhledy přes zaoblená táhlá údolí. Na skutečný treking se můžete vydat na čtyři dny údolím Harkídúnu.
Nás po cestě zastavila podívaná na typickou zábavu vesnických dětí v muslimské vesnici. Pouštění draků se dá dosud v Indii považovat za masovou zábavu, a také při naší zastávce tady desítky barevných draků ve stejnou chvíli zároveň protínaly modrou oblohu.
Průvodce doporučuje při návštěvě do Mansúri navštívit nedaleký buddhistický klášter - gompu Tchenchen Choling s výjimečně krásnými zahradami, (nelze zapomenout, že ve městě byla v roce 1959 ustavena tibetská exilová vláda) zatímco indické výpravy hinduistů neopomenou zastavit u chrámu božského Šivy, aby uctily božstvo při poutním obřadu.