Hanojský Hilton je místem, kde byste pobývat rozhodně nechtěli

Vězení Hoa Lo dali vzniknout francouzští kolonisté, kteří jej užívali pro politické vězně. Opravdu hrůzný rozměr ale dostalo později, v době vietnamské války. Tehdy tuto budovu používal Severní Vietnam pro věznění zajatých amerických vojáků. Jejich příběhy po zveřejnění otřásly světem. A ač byla v devadesátých letech většina vězení zbourána, i návštěva zbylé části je něčím, co byste při návštěvě Hanoje vynechat rozhodně neměli. Za vstup zaplatíte v přepočtu jen dvacetikorunu a na jeho návštěvu jistě hned tak nezapomenete.

Vězení, které na své vstupní bráně nese název Maison Centrale, se nachází v centru Hanoje, v docházkové vzdálenosti od oblíbeného jezera Hoan Kiem, kolem kterého je vždy velké množství turistů i místních. Jde o jednu z těch nejtemnějších atrakcí, které si můžete v hlavním městě Vietnamu dopřát. Nic na tom nemění ani to, že už najdete uvnitř budovy spíše muzeum než autentické vězení. Ale pro ty otrlejší je vhodné říci, že několik cel a chodeb zůstalo v autentickém stavu. Snad tedy jen bez zápachu a špíny.

Vnitřek muzea seznamuje návštěvníky především s utrpeními, které ve vězení prožívali vietnamští revolucionáři, které zde v první části 20. století drželi Francouzi. Popravy zde nebyly ničím výjimečným, a tak člověka ani tak nepřekvapí pohled na gilotinu, která se v jedné z místností vězení nachází.

Ironickou přezdívku „hanojský Hilton” však dostalo vězení až při Vietnamské válce, kdy zde věznili zajaté americké piloty a vojáky. Právě ti jej takto označili. Podmínky byly podle pamětníků hrozivé a rozhodně nesplňovaly mezinárodně stanovené standardy. Vězni zde totiž nedobrovolně prožili často i mnoho let a dlouhodobá uzavírání na samotku byla jen jedním z mnoha trestů, které zde podstupovali. O tom, že vězení v době války fungovalo výrazně nad své doporučené kapacity, asi ani není třeba dlouze mluvit.

Nejsou to ale nejrůznější výstavky, které vám nejlépe přiblíží to, jak těžké chvíle zde asi vězni prožívali. Zachoval se totiž i jeden blok cel, který si můžete projít. Nutno dodat, že to není zážitek vhodný pro klaustrofobiky a slabší povahy. Úzká chodba a nevelké, nulově vybavené cely, jsou pamětníky mnoha utrpení.

Američtí vězni vzpomínali i na to, jak zde spolu komunikovali jen díky speciálnímu systému zvukových impulzů, ne nepodobnému morseovce. Tu však věznitelé uměli rozluštit, a tak museli přijít s jiným systémem, díky kterému si mohli předávat důležité informace.

Nejslavnějším zdejším vězněm byl americký republikánský politik a neúspěšný kandidát na prezidenta John McCain, jehož letecký oblek je ve vězení stále vystaven. McCain byl sestřelen v roce 1967 a ve vězení byl držen do roku 1973. Zranění po pádu jeho letadla a z následného mučení byla tak vážná, že mu mnozí nedávali šance na přežití. Díky pomoci ostatních vězňů však nejtěžší týdny ustál a o svém pobytu ve vězení Hoa Lo napsal v roce 1999 knihu s názvem Faith of My Fathers. Kniha se stala okamžitě bestsellerem a prodalo se jí přes půl miliónu kusů.

Pokud vám snad návštěva této Bohem zapomenuté díry rozhodí psychiku o něco více, než jste dopředu zamýšleli, neklesejte na mysli. Nějakých 650 metrů od budovy vězení se nachází místo, které vás zase rychle napraví. Tedy za předpokladu, že nejste diabetici. Maison Marou je moderní výrobce čokolády západních standardů. Vyrábí se tu čokolády z kakaa sbíraného napříč celým Vietnamem a klimatizovaná budova v horkých dnech přijde také vhod. A ač jsou tu ceny také více než západní, dost možná vám hrnek husté horké čokolády dá zapomenout na depresivní cely, které jste před několika momenty viděli...