Článek
Uprostřed ekvádorské džungle leží kmenová vesnice. Šaman Abraham Calazon se připravuje na předvedení očistného ohňového rituálu, který jeho předkové vykonávali po celé generace. Něco je ale trochu jinak. Kolem mystika je shromážděno několik turistů, kteří netrpělivě vyčkávají s mobilními telefony, aby si tuhle show mohli natočit. Šamana to ale neznervózňuje. Turisté mají otevřené dveře prakticky do každého příbytku ve vesnici.
Předtím, než se kmen Tsáchila cizincům otevřel, žil si poklidným životem a farmařil. Kolem vesnice domorodci pěstovali banánovníky, kakaovníky a cukrovou třtinu. Komunita je i dnes z nějakých 80 procent závislá na zemědělství, příjmy z turistiky tvoří zbylých 20 procent a neustále rostou.
„Turisty k nám zveme, ale stále respektujeme okolní přírodu v našem teritoriu,“ tvrdí Calazon. Díky cizincům se navíc kmen více semknul, aby udržel vlastní jazyk, zvyky a tradice, které by mohla globalizace a příchod civilizace zničit.
Členové kmene při hře na hudební nástroj.
Turisté podle Calazona nejsou jen finančním přínosem. „Příliv návštěvníků zlepšil naši ekonomiku, ale také se rapidně zvýšilo naše povědomí v otázkách zdraví a vzdělání,“ uvedl pro AP. Členové kmene se teď učí anglicky a lokální škola dostává finanční podporu.
Překvapuje je vřelost
Turisté ke kmeni míří, aby přihlíželi tradičním ceremoniím. Ke zvykům lidu Tsáchila patří například tanec kolem ohně, výrazné kostýmy nebo zdobení těla. Návštěvníci si také mohou vyzkoušet, jak takový běžný kmenový život probíhá.
Irene Spezialettiová z Belgie byla při návštěvě nejvíce zaskočena tím, jak jsou lidé z kmene vřelí. A také jejich tancem. „Nevím, jak ve zbytku Evropy, ale v Belgii jsou lidé o poznání víc chladnější. Neříkám, že každý, ale třeba v restauracích si skoro nepovídají, jen se vzájemně pozorují. Takže jsem upřímně poznala úplně odlišnou kulturu. Lidé jsou tu k sobě milí, tancují spolu. U nás se tancuje, jen když se opijete,“ vysvětluje s úsměvem turistka.
Minulý měsíc se ke kmeni vypravili lidé ze všech koutů světa — Japonska, Velké Británie, USA, Nizozemska, Itálie i Německa. Úplně nejvíc návštěvníků je ale z domovského Ekvádoru. Jako například Maria Paula Parragová, která je sice rodilá Ekvádorka, ale i pro ni a její rodinu je způsob života kmene Tsáchila něčím skutečně unikátním.
Pro kmen jsou charakteristické výrazné barevné kostýmy.
„Od chvíle, kdy jsme dorazili, se nám dostalo skutečně vřelého přijetí. Místní lidé nám vysvětlili, jak vypadá život, provedli nás po vesnici, jedli s námi lokální speciality. Je to skutečně prvotřídní péče,“ pochvaluje si Parragová.
Touží po zážitcích
Edison Enriquez je operátor turistických prohlídek, který začínal v nedalekém městě Santo Domingo. Byl to právě on, kdo jako první před pěti lety oslovil kmen s myšlenkou otevřít se turistům a profitovat z nich. Od té doby se celá věc rozrostla natolik, že Enriquez přesídlil do hlavního města Quito, které od vesnice leží tři hodiny, a zaměřuje se pouze na cizince. „Lidé se nechtějí pouze dopravit do dané destinace, chtějí něco prožít,“ tvrdí.
A jedním ze zážitků je třeba ochutnávka lokální kuchyně, často hmyzích specialit z červů. Ne každý má však odvahu takového tučného červa sníst. „Pro turisty je to šokující, protože červi se občas ještě hýbají a jim je líto je sníst,“ tvrdí vesničanka Dewi.
Na turisty si ve vesnici nikdo nestěžuje. Díky penězům, které ve vesnici nechávají, může kmen prosperovat další roky a usilovat o zachování tradic a zvyků.