Do Jetřichovických skal za romantikou i náročnými výstupy

Na naučné stezce Jetřichovické stěny jsme potkali několik skupinek švédských běžců, kteří si pochvalovali náročnost terénu. Cestu po žebřících nebo schůdcích, často jenom vytesaných do skály, však zvládnou i rodiny s dětmi, i když v pomalejším tempu.

Zvlášť za mokra je namístě velká opatrnost a také obuv s kvalitní podrážkou, protože zdaleka ne všude se můžete přidržet zábradlí. Prošli jsme zhruba desetikilometrovou trasu v nejatraktivnější části skalního města s převýšením téměř půl kilometru.

Jetřichovice ležící necelých dvacet kilometrů severovýchodně od Děčína patří k nejstarším osadám Českého Švýcarska. Obyvatelstvo původně živilo především zpracování dřeva a pryskyřice. Později lesy začaly sloužit k rekreaci a ozdravným pobytům. Ještě za první republiky měly Jetřichovice status vzdušných lázní. V roce 1927 bylo za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka otevřeno sanatorium pro děti z Ústecka. Areál, který už dvacet let chátrá, minete při odbočování ke skalnímu hradu Falkenštejn.

Po pěti minutách dojdete k rozcestníku, který vás nasměruje ke kovovým schodům vedoucím pod hrad. Na ten se dostanete po úzkém žebříku procházejícím uměle rozšířenou skalní štěrbinou, na který se vejdou lidé jen v jednom směru. Samotná zřícenina, kde na přelomu tisíciletí probíhal archeologický výzkum, je po znovuotevření před pěti lety opatřena lavičkami, schůdky, rošty, můstky i zábradlím, takže mezi jednotlivými částmi se lze pohodlně a bezpečně pohybovat.

Na skalní plošině, kde jsou dodnes patrné zbytky vytesaných místností, dokázali odborníci identifikovat hradní kuchyni, komnatu, kapli a prohlubeň na zachycování dešťové vody.

Falkenštejn vznikl ve 14. století a v době husitských válek z něho tehdejší majitelé Berkové z Dubé podnikali loupeživé výpady do Lužice. Od konce patnáctého století hrad pustl, ale s nástupem romantismu se stal vyhledávaným výletním cílem. Mezi nejvzácnější archeologické nálezy patří torzo keramické sošky madony pravděpodobně z 15. století.

Jedna z informačních cedulí upozorňuje na místo na pár set metrů vzdálené Havraní skále (387 m n. m.), kde v roce 2006 vypukl požár. S plameny tehdy týden bojovalo více než čtyři sta hasičů. Poškozená příroda se už i díky živinám z popela začíná obnovovat. Nebylo to však poprvé, co lokalitu zachvátil oheň. Na vznik požárů měli kdysi upozorňovat strážci, jejichž pozorovatelny se nacházely právě na okolních vrcholech, například na Mariině skále (427 m n. m.).

K té se dostaneme po zmíněné naučné stezce, z níž jsme si udělali zacházku na Falkenštejn. Přibližně kilometrová cesta k odbočce na skálu vede převážně do kopce lesními pěšinami pokrytými pískem, občas „vylepšenými“ kamennými či dřevěnými schůdky. Podél cesty si nelze nevšimnout popadaných stromů, které nevydržely dlouhodobé sucho a útoky kůrovce.

Podobný obrázek se návštěvníkům naskytne i v jiných částech NP České Švýcarsko. Na nebezpečí padajících stromů upozorňují nejen nápisy přímo v terénu, ale i značky v mobilní aplikaci mapy.cz. Na pozoru bychom se měli mít především za silného větru či deště. Před výletem je dobré se podívat na stránky npcs.cz/bezpecnost, kde najdete také případná omezení vstupu. Pracovníci národního parku se odumřelé stromy rozhodli neodklízet. Tlející dřevo tak vrací živiny do půdy, ze které vyroste nový les.

Posledních 200 metrů na Mariinu vyhlídku půjdete po různých typech schodů, přičemž na několika místech vám pohyb usnadní zábradlí. V poslední části vedoucí skalní průrvou vám bude připadat, jako byste zapnuli klimatizaci. Rozfouká se a teplota pocitově klesne o několik stupňů.

Na vrcholu se pokocháte výhledy na skalní útvary, Jetřichovice, Růžovský vrch (619 m n. m.), Děčínský Sněžník (723 m n. m.) nebo další dvě stolové hory ležící už u německých sousedů v Saském Švýcarsku.

Přístup na vrchol nechali Kinští vybudovat v květnu 1856, kdy skála s původním názvem Velký Ostrý byla přejmenována po Marii Anně, novomanželce knížete Ferdinanda Bonaventury. Na hoře vznikl altán inspirovaný řeckým chrámem. Ten však v roce 2005 vinou nocujících turistů, kteří si v něm zapálili svíčky, lehl popelem. Od loňského února stojí místo něho kopie, kterou na vrchol skály dopravil vrtulník.

Budete-li po naučné stezce pokračovat dál, přibližně za čtvrt hodiny chůze se dostanete pod další vyhlídku. Cestou projdete kolem takzvaného Balzerova ležení, mohutného skalního převisu, kam se podle legendy schovali obyvatelé před švédským vojskem během třicetileté války. Místo je pojmenováno podle jejich vůdce. V 19. století tu býval sezonní výčep se stoly, lavicemi i muzikanty. Skalní trhlina sloužila jako sklípek a vodu k občerstvení zachycovaly dvě vysekané kapající studánky.

Od rozcestníku na stezce k samotné vyhlídce už je to jen pár minut po rovince. Plošina na skále Černá stěna byla v roce 1825 přejmenována na počest manželky knížete Rudolfa Vilhelmíny Kinské. Altán na vrcholu několikrát změnil podobu (poprvé po vichřici v roce 1853), ale původně vznikl jako prkenná chatka připomínající poustevnu. Stavba byla obložená smrkovou kůrou a měla šindelovou střechu.

Pokračování naučné stezky vás po kilometru a půl znovu přivede k rozcestníku označujícímu odbočku k další vyhlídce. Tentokrát je ukazatel doplněn o nápis „náročný výstup“. Poměrně pohodlnou cestu bukovým lesem tak vystřídá úsek připomínající s trochou nadsázky vrcholové partie v Alpách. Schody dřevěné, kovové i vysekané v pískovci, řetěz, zábradlí i žebřík. Takto upravený čtyřicetimetrový přístup na vrchol zvaný Rudolfův kámen (484 m n. m.) by se dal označit za zlatý hřeb programu.

Nahoře stojí bouda, původně nejstarší vyhlídkový altán Jetřichovicka z roku 1824, který byl několikrát opravován. Do něj se lze schovat před nepříznivým počasím. Uvnitř najdete portrét Rudolfa Kinského (1802 až 1836), podle kterého byl vrchol Vysoký kámen pojmenován v momentě, kdy ho kníže zdolal. Vyhlídky měly urozeným hostům zpestřovat lovecký pobyt. Před jejich návštěvou musely být uklizeny a slavnostně vyzdobeny.

Další tři kilometry vedou lesem kolem skalních útvarů. Pískovec je doslova cítit pod nohama, zvlášť na jednom několikametrovém úseku, kdy máte pocit, že procházíte obřím pískovištěm. Z naučné stezky se odpojujeme poblíž výklenkové kaple Posledního soudu, kterou v roce 1740 nechala ve skalce vytesat vdova po jetřichovickém rychtáři a hostinském Marie Anna Knyová.

Zbývající dva kilometry zpátky do obce pak směřujeme po modré turistické značce vedoucí lesem a v závěrečné části i po louce s výhledem na Jetřichovice.