Článek
Největším problémem je dostat se z Prahy, pak už je to v pohodě. Na Smíchovském nebo Hlavním nádraží je možné naložit kola do vlaku, který jezdí jednou za čtvrt až půl hodiny, odjet do Radotína a odtud už vede cyklostezka. „Nejhezčí úsek je přes Černošice, Dobřichovice až do Řevnic a Zadní Třebaně. Špatný úsek je jen za Třebaní, tam se jede po rušné silnici,“ říká Tomáš Hlaváček, který se vydal na Ameriku s partou.
Lom Amerika je schován z velké části za stromy a křovím, od silnice není vůbec vidět a blíž se k němu oficiálně nesmí.Žlutá značka vás ale bezpečně povede po celé jeho jedné straně.
Cesta na Karlštejn zabere asi tři hodiny, kdo chce na Ameriku, musí ještě do kopce. „Na Karlštejně přejedete Berounku po mostě, na Ameriku pak lesem a po loukách, my to jeli asi půl hodiny,“ říká Tomáš Hlaváček.
Cesta zpět je jednoduchá, buď se vracíte stejnou cestou, nebo severní cyklotrasou přes Mořinu na Ořech, nebo naložíte kolo zase do vlaku a za půl hodiny jste doma.
Cyklotrasa 0013
Novější a méně známa cyklostezka začíná u zastávky metra B, Stodůlky. Mapu tady nepotřebujete, protože už od začátku vedou cyklisty přehledné klasické žlutočerné značky a šipky. Cesta z města vede přes staré Řeporyje až do vesnice Ořech. Tady se už pohodlně po vedlejších silnicích přibližujete k Českému krasu.
Návštěvníky však nejvíc vábí právě nedostupné koupání nebo zákazy vstupu.
„Jedu tady letos poprvé, za Třebotovem se pomalu vjíždí do Českého krasu a kopce tu jsou sice kratší, ale o to strmější. Dojeďte do Trněného Újezda a přes Kozolupy až na Ameriku,“ říká cyklista Jan Bezouška ze Zadní Kopaniny. Po skoro třech hodinách cesty se objeví lom Velká Amerika.
„Zajímavá je cesta na horském kole, musíte se dostat ke Kalinovu Mlýnu u Zadní Kopaniny, dál po modré až k rezervaci Kulivá hora, kde změníte turistickou značku na červenou k potoku Švarcavě, dojet do Mořinky, pak polní cestou do kopce Haknová a nakonec sjezd ke Karlštejnu. První půlka je lesem, pak za Kulivou horou začínají louky a skály Českého krasu,“ doporučuje Jan Bezouška.
Lom je nebezpečný
Zatopený lom je krásný. Kdo u něj zastaví na malém parkovišti a dojde k vyhlídce, naskytne se mu neskutečný pohled. Je to místo, kde se filmovaly Limonádový Joe nebo Malá mořská víla.
Lom je schován za stromy, od silnice není vůbec vidět. Žlutá turistická značka vás bezpečně povede po celé jeho jedné straně.
Do lomu se oficiálně nesmí. Návštěvníky však nejvíc vábí právě nedostupné koupání nebo zákazy vstupu. Tím se ale stává velmi nebezpečným. Každoročně se desítky odvážlivců vydávají na dno nebo do jeskyní ve skále. Množství křížků v okolí lomu napovídá, jak někteří z nich dopadli.
Na kole z Prahy dojedete k Americe za necelé tři hodiny.
„Na dně už jsem byl několikrát, ale slézt tam je dost obtížné a zakázané, radši bych to nedoporučoval. Prolezli jsme i pár jeskyní, ale nic moc zajímavého tam není. Kdo se chce vykoupat, ať sjede dolů ke Karlštejnu a Berounce. Na lomu jsou asi nejnebezpečnější ty stěny, které se mohou sesunout,“ vysvětluje Jakub Frolík, student z Prahy, který jezdí na Ameriku pravidelně.
„Každoročně tu přibývá lidí, jen dnes jich přišlo přes pět set. Divím se, že okolo lomu ještě nikdo nevybudoval stezku se zábradlím. Cesta je tak blízko propasti, že je jenom otázkou času, než tam zase někdo spadne,“ diví se Jakub.
Lom Amerika je schován z velké části za stromy a křovím, od silnice není vůbec vidět a blíž se k němu oficiálně nesmí.Žlutá značka vás ale bezpečně povede po celé jeho jedné straně.
Dále se vydáváme ke Karlštejnu, odkud vede podél Berounky příjemných deset kilometrů po rovince do Srbska. Tady už čeká příjemná nádražní hospoda a cesta vlakem zpátky do města.
Co říká pověst o smrti hanse Hagena?
Hans Hagen nebo muž podobného jména byl prý voják wehrmachtu. Po přestřelce s partyzány na konci druhé světové války se nedokázal připojit ke své armádě a schoval se před spojeneckými vojsky v komplexu štol vápencového dolu v lokalitě zvané Česká Amerika. Nakonec tam zešílel.
Co praví legenda? O život se bojící, od světa odříznutý, bez informací a v cizí zemi ztracený muž se ponořil do temnoty chodeb, vykutaných ve skalním masívu Českého krasu.
Štoly spojující kamenolomy se pak staly jeho domovem i vězením. Nebylo pro něj žádné přijatelné budoucnosti, žádné naděje. Ve tmě, chladu a mokru, v nejvzdálenějších koutech podzemí žil voják svůj nedobrovolný poustevnický život. Roky ubíhaly a do Hagenova vědomí se pomalu vkrádala okolní tíseň, samota a ticho. Přestal pro něj existovat čas i okolní svět. Stal se součástí temnoty.
Zoufalého vojáka nakonec přemohlo plíživé šílenství a začal nenávidět každého vetřelce přicházejícího ze světa, který mu byl navždy odepřen.
Jiná pověst zase praví, že ho schovaného v lomu objevili další partyzáni a po honičce s nimi zabloudil v tamních spletitých chodbách. Pod tíhou vědomí, že Německo prohrálo válku, jeho kamarádi padli a on sám je zaživa pohřben v téhle prokleté podzemní noře, se zastřelil.
