Článek
Lze se tak vyhnout pro Čechy nejvíce využívanému hraničnímu přechodu „rakouské“ trasy Gorni Macelj – Gruškovlje na hranicích Chorvatska se Slovinskem. Čekání způsobené covidovými kontrolami se tam už v současnosti, kdy je turistická sezona teprve na počátku, dá počítat na hodiny.
Dvě posádky, dvě trasy
Zvykli jsme si. Zatímco loni v této době byly cesty k Jadranu téměř prázdné, letošní situace je přece jen jiná. I v Chorvatsku se nástup teplých dní poněkud opozdil, nicméně jachtaři i další turisté se už na Jadran zase vydávají.
Cestu, za jejíž cíl jsme si tentokrát zvolili až Dubrovník, jsme absolvovali dvěma auty a start záměrně stanovili na pátek. Jedna posádka zamířila přes Maďarsko a druhá jela klasickou trasu přes Vídeň, Štýrský Hradec a Maribor.
Chorvatsko a Nizozemsko nebudou mezi zeměmi s vysokou mírou rizika
Vzhledem k náročnosti cesty jsme jízdu rozdělili odpočinkem v předem objednaném apartmánu u Zadaru. Noc přišla zhruba na 500 korun na osobu. Délka cesty přes Rakousko a Slovinsko byla z Prahy přes 900 kilometrů, trasa přes Maďarsko byla jen o zhruba sto kilometrů delší. Posádka, která jela přes Slovinsko, se však na odpočinek dostala o téměř dvě hodiny později, ač většinu trasy absolvovala po kvalitních dálnicích.
Covid si vybral daň v podobě důkladné kontroly nejen cestovních dokladů, ale především antigenních testů, které rozhodně nebyly formální. Každý jednotlivý test byl alespoň na maďarské hranici chorvatskou kontrolou porovnáván s pasy, stejně tak celní kontrolu zajímalo potvrzení o účelu cesty a zajištění pobytu. Aut však bylo minimálně, takže se kontrola odbyla do půl hodiny.
„My jsme čekali na slovinsko-chorvatské hranici alespoň hodinu a půl, ačkoli jsme dost dobře nechápali proč, neboť jsme měli pocit, že právě doklady o testování si kontroly prohlížely jen velice zběžně,“ uvedl Pražan Jakub Kulhánek, který cestoval slovinskou trasou.
Finální úsek bez problému
Obavy při další cestě do Dubrovníku nastaly před přechodem z Chorvatska do Bosny, kde podle některých „zaručených“ informací nechtějí akceptovat občanský průkaz ČR jako cestovní doklad. Není to pravda. Rovněž doklady o absolvování testu už kontroly nezajímaly. A to ani při vstupu na zhruba dvacetikilometrový bosenský úsek a následně ani po opětovném vjezdu do Chorvatska před Dubrovníkem.
Tato část cesty však brzy z itinerářů turistů zmizí. Monumentální most mezi pevninou a poloostrovem Pelješac přes Neumský záliv, který bude součástí dálnice D8, se totiž staví rychlým tempem a po jeho dokončení se nutný přejezd Bosny stane minulostí.
Stále se však ještě nyní musí počítat se zdržením na chorvatských dálnicích a silnicích, kde se horečně opravuje před vypuknutím pravé letní sezony. Kolony tak vznikají například u Karlovacu či v okolí Záhřebu i na staré jadranské magistrále.
A i když zatím nejsou otevřeny všechny restaurace v počtu, na který jsme byli v předcovidové době zvyklí, řada z nich už přece jen funguje. Roušku má obvykle pouze obsluhující personál. Po hostech se na rozdíl od obchodů nevyžaduje.
Stejně tak je tomu i v provozovnách rychlého občerstvení u čerpacích stanic. Tam si musí český turista v porovnání s cenami za pohonné hmoty u nás sáhnout hlouběji do kapsy. Litr benzinu či nafty přijde totiž zhruba na šestatřicet korun.