Chorvatský Vis objevují turisté i filmaři

Titův úkryt ani filmové lokace jsme nevynechali ani my a podívali jsme se i do magické modré jeskyně nedalekého ostrova Biševo. Z Prahy letíme do chorvatského Splitu hodinu a půl. Následná cesta trajektem na ostrov Vis nám trvá přesně dvakrát tolik. Padesát šest kilometrů směrem na jih, kdy míjíme slavnější ostrovy Brač a Hvar, nám zabere rovné tři hodiny. Má to i své výhody – v klidu si stihneme vyfotit romantický západ slunce.

Ostrov má sice skromnou rozlohu okolo devadesáti kilometrů čtverečních, ale vojevůdci dob minulých ho nikdy nepřehlíželi. „Je to strategický ostrov. Kdo kontroloval střed Jaderského moře, vládl i nad ostrovem Vis,“ vysvětluje náš průvodce Ivan. Ostrov byl osídlen už v mladší době kamenné, tedy v době mezi osmi a pěti tisíci lety před naším letopočtem.

Když se následně Ivan pouští do výčtu, kdo všechno nad Visem vládl, nestíhám si zapisovat: Řekové i Římané, Benátčané, vojáci císaře Napoleona a hned po něm Angličané, od roku 1814 zase rakousko-uherští vládci... Název se od řeckého Issa a latinského Lissa dostal až k dnešnímu Vis.

Zajímavější však je prohlédnout si historii na vlastní oči — stačí se podívat pod mořskou hladinu. „Hladina moře se každý rok zvedne o jeden milimetr,“ říká průvodce. Základy přístavu z dob starověkého Řecka tak dnes leží dva metry pod hladinou. „Moře je tu vynikající na potápění, často narazíte na kousky amfor a podobné artefakty,“ pokračuje Ivan.

Vedle uměleckých předmětů můžete pod vodou spatřit i zbytky vojenské techniky — ty zde zanechala novodobější historie. Za druhé světové války ostrov nejdříve mezi lety 1941 až 1943 okupovali Italové, poté ho ovládli jugoslávští partyzáni a Britové. „Německé letectvo ostrov sedmkrát bombardovalo, třikrát se Němci pokoušeli se na ostrově vylodit, ale Angličané a Jugoslávci ho vždy ubránili,“ říká průvodce hrdě. To už se jdeme podívat do míst, kvůli kterým jezdí na ostrov Vis pamětníci i školní výpravy: jeskyni, kde se za druhé světové války ukrýval Josip Broz Tito.

Tito, tehdejší vůdce komunistických partyzánů, pobýval na ostrově od června do srpna roku 1944. „Větší část svého pobytu trávil v této jeskyni,“ ukazuje průvodce. „Měl tu dokonce zavedenou rádiovou linku. Z jeskyně telefonoval Churchillovi a Rooseveltovi,“ vypráví. Na ostrově se dokonce setkal s Randolphem Churchillem, novinářem a synem britského premiéra, a také se zástupci jugoslávské exilové vlády.

Ivan listuje albem s dobovými fotografiemi. „Existuje pouze jediná fotografie, na níž je Tito uvnitř jeskyně,“ ukazuje nám snímek. „Všechny fotky mi dal anglický pilot Fred, který za druhé světové války létal se Spitfirem, na ostrově Vis v roce 1944 nouzově přistál a zůstal tu až do vyhlášení míru,“ pokračuje. „Fredovi je letos 94 let a na ostrov Vis jezdí každý rok.“

Ne všichni piloti měli takové štěstí. „Řada letadel se během bojů zřítila do vody, i je dnes mohou potápěči objevit,“ dodává Ivan. Poté Vis sloužil jako námořní základna, po rozpadu Jugoslávie odtud však vojáci postupně odcházeli.

A odchody tu lidé řeší dodnes. „Lidé se odsud stěhují za prací do velkých měst,“ říká Ivan, kterého tu kromě služeb pro turisty zaměstnávají i vlastní vinice a olivový sad. Dnes tu žije jen 3600 obyvatel, skoro čtyřikrát méně než na začátku 19. století. Snad se teď začíná blýskat na lepší časy. Ostrov totiž vedle turistů začínají objevovat i filmaři.

Nejdříve se tu před dvěma lety natáčel německý televizní film Vražda na ostrově Vis, který v televizi zhlédly přes čtyři milióny diváků. To byl však teprve začátek. Loni v létě se tu natáčelo pokračování muzikálového hitu Mamma Mia! s Meryl Streepovou v hlavní roli. Zajímavostí je nepochybně i to, že ostrov Vis ve filmu „hraje“ řecké ostrovy, kde se děj filmu odehrává. „Jedna ze scén se například natáčela na náměstí ve městě Vis. Aby vypadalo jako náměstí na řeckém ostrově, všechny dveře a okenní rámy se namalovaly namodro. Teď už jsou zase bílé,“ dává Ivan příklad.

Pro místní to bylo vítané zpestření. „Když se natáčela scéna v dešti, padající vodu vytvářelo pětadvacet hasičských vozů,“ zavzpomíná. „Člověk si zašel do města na kávu, otočil se a u vedlejšího stolu seděl Pierce Brosnan,“ usmívá se průvodce.

„Pro hotely to zřejmě byly nejvytíženější měsíce, jaké pamatují,“ dodává. „Filmaři si rezervovali i pokoje, které pak zůstaly prázdné. Chtěli, aby na ostrově bylo v době natáčení co nejméně turistů,“ vysvětluje. Jen pro sebe tak měli například vyhlášenou zátoku Barjoška, která je přístupná pouze po moři a kam jsme se zajeli podívat motorovým člunem.

„Herci letěli v jednom vrtulníku, ve druhém byli filmaři s kamerou,“ říká Ivan s tím, že něco takového Vis ještě nezažil. Jak dobrý „herecký výkon“ ostrov předvedl, to mohou diváci nyní zhodnotit v kinech. My jsme z Barjošky vyrazili na další zastávku: do Modré jeskyně.

Nejdříve vystupujeme na ostrově Biševo, pět kilometrů jihozápadně od Visu. Na místě, odkud se do Modré jeskyně pořádají výpravy lodí, už stojí dlouhá fronta. „Někdy se čeká dvacet minut, někdy dvě hodiny. Výlety do Modré jeskyně organizují i firmy na Visu, ty mají většinou domluvený přesný čas, takže z Visu přijedete na Biševo a tam už nemusíte čekat ve frontě,“ vysvětluje náš průvodce. Lodí to pak z Biševa do Modré jeskyně trvá už jen pár minut.

Jeskyni, chorvatsky se nazývá Modra špilja, objevil v roce 1884 baron Eugen von Ransonet, rakouský biolog a cestovatel. Cestou míjíme přírodní otvor, kudy do jeskyně proniká světlo, tím se však sotva protáhnou potápěči. My dovnitř míříme umělým vstupem, který si lidé „vyrobili“ pomocí dynamitu, právě aby se dovnitř dostali lodí.

Uvnitř jeskyně jako by někdo svítil modrým reflektorem. Za modrou barvu však „může“ sluneční svit pronikající oním malým přírodním otvorem a odrážející se od vápencového povrchu. „Nejhezčí je jeskyně od osmi hodin ráno do čtyř odpoledne. V šest odpoledne už máte místo modré jeskyně černou jeskyni,“ varuje průvodce. „Za den se tu v létě vystřídají skoro dva tisíce turistů,“ počítá. Možností, jak se v jeskyni vykoupat, už příliš není, nejen kvůli turistům. „Problematické je to i kvůli krémům, které by přírodním materiálům mohly uškodit,“ dodává ještě.

Místo koupání se proto vracíme na ostrov Biševo a odtud naší motorovou lodí k dalšímu přírodnímu úkazu k Zelené jeskyni u ostrova Ravnik, necelý kilometr jižně od Visu. Barva vzniká opět odrazem světla.

Na pevnině pak nemůžeme vynechat prohlídku obou větších měst, jimiž jsou Vis a Komiža. „Ve Visu se vyrábí olivový olej, Komiža je zase centrum rybářů,“ srovnává Ivan. „Před sto lety bylo na celém ostrově jedenáct továren na zpracování ryb, dnes tu nefunguje ani jedna. Všechny ryby se prodávají rovnou restauracím,“ vykládá průvodce.

Místní doufají, že Mamma Mia! nebyla posledním filmem, který se tu točil a že v tom příštím už Vis nebude hrát řecký ostrov, ale sám sebe. Takovou roli by si, už kvůli svému půvabu, zasloužil.