Chorvatský Hvar v létě září sluncem a voní levandulí

Právě Hvar si už ve starověku vybrali ti, kteří mezi prvními kolonizovali pobřeží dnešního Chorvatska. Schovaný mezi Bračem a Korčulou má ostrov unikátní klimatické podmínky a má také strategicky výhodnou polohu, bezpečné přístavy a dostatek půdy, kterou lze obdělávat.

Řečtí osadníci si proto právě tam zřídili téměř čtyři sta let před začátkem našeho letopočtu obchodní osadu Faros, od jejíhož jména je prý odvozeno to dnešní.

Největší rozkvět prožíval Hvar v době, kdy byl součástí bohaté a osvícené Benátské republiky. Od roku 1420 do konce 18. stol. patřil ostrov do elitního klubu významných a výstavných měst, k nimž patřila i sousední Korčula a nedaleký Dubrovník. Naši zemi pojila s Hvarem od roku 1813 do roku 1918 spolupatřičnost k rakousko-uherské monarchii.

Význam unikátních klimatických podmínek ostrova, o nich už byla zmínka, zřejmě jako první popsali v polovině 15. stol. františkánští mniši. Ti si tam v letech 1461 až 1471 postavili rozlehlý klášter.

Původně sloužil zejména jako útulek pro námořníky, ale zanedlouho se proměnil v cosi, co bychom dnes označili za klimatické lázně. Zjara a v časném podzimu si tam lidé jezdili léčit dýchací a kožní problémy. Slané a vlhké povětří, nasycené borovými silicemi, slunce a mořská voda, to vše mělo (a dodnes má) blahodárný účinek na spoustu neduhů.

Ozdravné pobyty se na Hvaru pořádají i dnes, ostrov nic neztratil ze svých přírodních zdrojů, které se o jeho proslulost zasloužily. Na rozdíl od jiných podobně disponovaných míst však na Hvar dosud nedokázali nalákat zájemce o ozdravné kúry v době, kdy je jejich účinek nejsilnější, tedy zjara a na podzim.

Čtvrtina obyvatel jedenáctitisícového ostrova žije v městečku Hvar, které je tamním správním střediskem. Na ostrově jsou ojediněle k vidění i památky z dob antických, ale to hlavní pochází z již zmíněného zlatého věku, z dob Benátské republiky.

Skutečnou pokladnicí architektury z onoho období je právě městečko Hvar. Obepínají ho hradby, do nichž je včleněna Španjola, dnes velice hezky rekonstruovaná pevnost, k níž vede z centra několik pěších cest, ale také pohodlná silnice.

Ještě o 150 metrů výš se nad městem (241 m n. m.) tyčí pevnost Fort Napoleon, postavená začátkem 19. stol., když ostrov za napoleonských válek nakrátko obsadili Francouzi.

Většina kamenných pokladů, ilustrujících nejen krásu, ale i někdejší bohatství kdysi významného obchodního střediska, se nachází na Piazze, největším náměstí v Dalmácii, v sousedství přístavu. K němu přiléhá přízemní Arzenál, někdejší vojenská loděnice, nad níž bylo v roce 1612 postaveno první veřejné divadlo v Evropě. Svými rozměry připomíná pokojík pro panenky a dodnes slouží původnímu účelu.

Hlavnímu náměstí vévodí katedrála sv. Štěpána, renesančně-barokní stavba ze 16. až 17. stol., jejíž klenotnice je přístupná. Její součástí je pěkná barokní zvonice ze 17. stol. a před ní stojí městská kašna ze 16. stol.

Zajímavý celek tvoří dnešní hotel Palace v centru Hvaru, na místě, kde původně stál rozsáhlý komplex renesančního Knížecího paláce, který byl sídlem benátského místodržitele. Byl zbořen začátkem 20. stol. V roce 1903 tam postavili hotel Carica Elizabeta, nyní Palace. Z původní stavby zbyla jen goticko renesanční hodinová věž, původně obranná, a krásná renesanční městská lodžie, průčelí dnešního hotelu.

Dalším ze svědků slavné minulosti ostrova je již zmíněný františkánský klášter. V jeho vnitřním dvoře se v sezóně pořádají koncerty vážné hudby. Za vidění stojí i bohaté umělecké sbírky a půvabná klášterní zahrada.

Do 13. stol. byl metropolí ostrova Stari Grad, někdejší Faros. Jeho minulost (část z ní je ve městě k vidění), sahá až do řeckých dob. Odtud jsou např. pozůstatky antického chrámu, které archeologové odhalili za gotickým kostelem sv. Ivana.

Dominikánský klášter byl zničen v 17. století při tureckém nájezdu a obnoven byl teprve v 19. stol. Dnes je v něm muzeum a odborníci se dohadují, zda obraz v klášterním kostele je pravý Tintoretto, či nikoliv.

Stari Grad je menší než Hvar, ale ani on, zejména jeho centrum, nepostrádá šarm hezky zachovalého středověkého městečka. Úzké křivolaké ulice, dobře udržované kamenné domy a úpravná náměstíčka vytvářejí kulisu pro příjemné podvečerní procházky či posezení v některé z mnoha kaváren.

Moře kolem Hvaru je označováno za nejčistší na Jadranu. K tomu je ale třeba podotknout, že totéž říkají o „svém“ moři i v mnoha dalších místech. Většina návštěvníků se soustřeďuje v západní části ostrova, kde jsou podmínky pro rekreaci nejpříznivější, a tak je každé místo vhodné ke koupání (to je dáno především přístupem do vody) plné lidí. Zejména o prázdninách.

Pokud se člověk ubytuje ve Hvaru nebo ve Starém Gradu a nemá dopravní prostředek, je odkázán spolu se stovkami dalších na blízké městské pláže. Na členitém pobřeží mezi Vrboskou a Jelsou je sice množství malých stinných zátok, ale i ty sotva stačí pojmout letní hosty blízkých apartmánových komplexů a privátů, jejichž kapacita se neustále zvyšuje, zatímco pláže a zátoky zůstávají stejné. Jejich nedostatek je ve většině míst starou a zřejmě nevyléčitelnou bolestí.

Na jižním pobřeží je to ještě horší, protože je strmé a skalnaté. Aby si člověk to čisté a průzračné moře opravdu vychutnal, udělá nejlépe, když si „přivstane“ a vyrazí na Hvar v první polovině června, nebo naopak až v polovině září, kdy je voda teplá a počasí poměrně stálé.