Článek
Mexiko očekává nápor statisíců turistů, guatemalský Tikal má pak „okupovat“ až 200 tisíc lidí. Zlomek tohoto množství by se měl rozprostřít i v maličké přímořské zemi Belize. Právě zde rozbily Novinky svůj pomyslný zpravodajský stan. Sídlíme asi sedm kilometrů od belizsko-guatemalské hranice, pouhých pět kilometrů od legendárního mayského města Xunantunich (Kamenná dáma), kterému místní neřeknou jinak než „šůnan“.
Belizský Xunantunich se tyčí do výše 40 metrů a je tak druhou nejvyšší budovou v Belize hned po hlavním chrámu v Caracolu. Moderní budovy v zemi mohou jen závidět.
Společnost nám tu dělá jen přátelská místní rodina a několik turistů. Dva z nich vypadají, že je konec světa zastihl již nejméně před měsícem. Tipujeme, že právě oni patří k těm podivínům, kteří prodali všechen svůj majetek a vyrazili do Belize vstříc svému osudu.
Dochvilní kolibříci a krvechtiví komáři
Řeku Mopan, kterou částečně obklopuje neprostupný prales, obestírá bezmála stoprocentní vlhkost, jež nedává oblečení větší šanci uschnout. Naše improvizované připojení k internetu je jakýmsi přízrakem, který nás opouští a navštěvuje tak, jak se mu zachce. Máme pocit, že se apokalyptický pár usilovně přemáhal, aby nás nepožádal o možnost zkontrolování e-mailů, jak činí někteří jiní. Možná by si tak musela dvojice připustit, že prodej smartphonů nebyl tím nejlepším rozhodnutím v jejich životech.
Dojemnou společností je pak slušně vychovaný kolibřík, který létá k naší chatce každé ráno okolo šesté. Funguje pro nás jako jakýsi signál hlásící ukončení nutnosti používání speciálního repelentu, kterým je vhodné být pokrytý od páté hodiny večerní až do rána, či kdykoliv v džungli. Okolí řeky ovládají každý večer a každou noc hejna komárů dychtících po naší krvi podobně, jako my po vychlazené dvanáctce. Místní pivo Belikin, které má ve svém logu parafrázi na mayské ruiny Altun Ha, je na středoamerické poměry velmi dobré, avšak pro jazýček zmlsaný českým chmelem jde jen o nouzovou náplast.
Magický odvar a síla přírody
Matka rodiny, u které žijeme, funguje jako lidová léčitelka. Pokud za ní přijdete s tím, že vás bolí hlava, zmizí na několik momentů do své zahrádky a vrátí se s hrstí listí, ze kterého připraví odvar. A světe div se, účinek léku nastupuje rychleji, než kdybyste spolkli známý růžový prášek. Když se po chvíli navíc pacient směje o něco více, než je běžné, spekulujeme, jakou speciální přísadou byl odvar obohacen.
„Připravte se na to, že v nastávajícím období nastane na této planetě určitá změna. Mnoho lidí se rozhodne vrátit zpět ke kořenům lidské civilizace. Konzumní společnost ustoupí stranou a mnozí se opět přiblíží přírodě. Komunity lidí začnou nahrazovat dnes ustálený systém lidského soužití. A je nejvyšší čas,“ konstatovala matka rodiny zcela vážně.
Všechny odstíny zelené na jednom místě uklidní i ty nejméně vyrovnané povahy.
Když ženu pozorujeme, zajímá nás, kde ve svých 60 letech bere tolik sil a energie. Její syn nám potichu řekl, ať ji sledujeme před odchodem do pralesa a následně po návratu. A doopravdy, z džungle se vrací vždy jako vyměněná. Co je tedy jejím pomyslným akumulátorem, je více než jasné - příroda.
