Článek
Hory, kam jen oko dohlédne. Na svých více než 1200 kilometrech spojujících kyrgyzský Oš a tádžické Dušanbe nabídne silnice skrz Pamír opravdu majestátní panoramata. Ne nadarmo se pohoří už od dob viktoriánské Anglie přezdívá střecha světa — tedy spolu s Himálají a Tibetem.
Kromě horských průsmyků ale silnice prochází také travnatými nebo zcela holými pláněmi, výjimkou není ani setkání s nějakým velkým jezerem, které jako oáza v poušti nabízí místo a chvilku k ničím nerušenému odpočinku. Spíše než s lidmi se v horské divočině setkáte s irbisy nebo ovcemi.
Pamír se vyznačuje jedním z nejnáročnějších terénů na světě. Výškou ho překonávají už jen Himálaj a pohoří Karákóram. I přes členitou a nestabilní krajinu, kde k sesuvům půdy a padajícímu kamení stačí malé zemětřesení, přitahuje motoristy, cyklisty nebo zkrátka vyznavače adrenalinu, kteří se rádi nechávají unášet osamělou přírodou.
Snahy o modernizaci krachují
Pamírská silnice byla původně postavena Ruským impériem, které se v Asii v polovině 19. století dostalo do konfliktu s Brity. Částečně kopíruje trasu Hedvábné stezky, díky čemuž jsou kolem ní stále patrné zbytky starých pevností, které sloužily k ochraně proslulé obchodní trasy. Přestože byla silnice ve 20. století modernizována, většinou je stále tvořena kameny, pískem a hlínou, a pokusy ji kompletně vyasfaltovat příroda úspěšně hatí. To kvůli erozi.
Díky tomu by se měli případní cestovatelé obrnit železnými nervy, cesta po této vysokohorské silnici není vždy úplně snadná — obzvlášť když se v problematických a úzkých úsecích náhodou setkají dvě protijedoucí auta. Zkrátka nic pro lidi, kteří jdou z pohledu do propasti hned do mdlob.
Samotné osady jsou tu od sebe skutečně vzdáleny a v případě nehody se i z opravy auta stává téměř boj o život. Navzdory tomu ti, kteří se odhodlají opuštěnou krajinou projet, zažijí dost možná největší dobrodružství svého života.