Článek
Heidi, skutečným jménem Amália Justová, byla podle slavného románu švýcarské spisovatelky Johanny Spyriové šestiletým sirotkem, jehož vychovával v osamocené horské chalupě dědeček.
Heidi se brzy po svém příchodu do hor hluboce zamilovala do zdejší přírody. Podobně jako spisovatelka, která alpskou krajinu nad Maienfeldem výstižně a obratně popsala hned na začátku knihy. Sama tady v okolí trávila dětství.
Úryvek z knihy Heidi, děvčátko z hor |
---|
Nápadné ticho. Ve skupinkách jedlí se snad občas ozval pták, ale horská cesta, příkře vystupující z městečka Maienfeldu, brzy vnikla do pásma klidných pastvin. Koberce mechu, rohože trav, barevná oka květů, bezhlučný let motýlů a nahoře ohromující obzor. Kolem dokola Alpy. |
Nesmrtelná hrdinka
K Heididorfu, malinkaté vesničce kompletně věnované švýcarské dětské hrdince, vedou turisty v Maienfeldu ukazatele už od nádraží. Pozvolnou chůzí sem, střídaje kopcovitý a rovinatý terén, dojdete za necelou hodinu. A to včetně krátkých pauz na odpočinek nebo focení.
Když se vydaří počasí, na blankytně modrém nebi se honí bílé mráčky a v pozadí zelených strání vyčnívají hranaté horské hřbety. Ani na vteřinu se pak nepodivíte tomu, proč o tomto prostředí Johanna Spyriová tak láskyplně psala. Okolí Maienfeldu, z části prorostlé vinicemi, je vskutku dokonale idylickým místem.
Vedle „Heidiny” chaloupky stojí kromě ohrady s kozami i moderně zařízený dům. V tom funguje muzeum, kde turisté naplno pocítí zdejší „Heidimánii”.
„Příběh o Heidi, vydaný poprvé v roce 1880, je částečně založený na skutečném příběhu. Autorka místní holčičku s podobným příběhem skutečně znala, do knihy ale zároveň reflektovala svůj stesk po venkovském životě. Pobývala totiž v Curychu, kde v roce 1901 zemřela,“ vysvětluje průvodkyně těsně předtím, než vejdeme do muzejní expozice.
V prvním patře muzea je v jedné místnosti snad vše, co se děvčátka z hor týká - knižní verze příběhu v rozličných jazycích a zpracováních (je mezi nimi i kuchařka), promítané verze filmových zpracování příběhu, předměty jako hrnečky, hrací karty, klíčenky, trička nebo hodinky.
Důkazem toho, že fenomén Heidi dalece překročil hranice Švýcarska, jsou svatební fotografie japonských turistů, kteří se do Heididorfu jezdí ženit a vdávat.
Synonymem Heidi je pro obyvatele země vycházejícího slunce především kreslená postavička japonského animovaného seriálu, který vznikl v 70. letech minulého století. Příběh děvčátka z hor v něm byl rozdělený do 52 dílů. Tento seriál se stal v Japonsku doslova hitem.
U Heidi na návštěvě
Jestliže máte teoretických informací o Heidi dost a všechny suvenýry z obchůdku v přízemí muzea už nesete v batohu, vykročte o několik metrů dál do nenápadného domečku. Tam je nachystaná expozice ukazující skutečný život děvčátka i jejího přísného dědečka. Nechybí ani postava Heidina nejlepšího kamaráda Petra.
Stůl v kuchyni je prostřený, postel v podkrovní ložnici ustlaná, dědečkova skříň otevřená a plná oblečení — z chalupy jako by její obyvatelé jen na chvilku odběhli. Nelekněte se, nahrazují je tady figuríny.
Petr s Heidi si vzorně čtou u stolu, dědeček posedává o patro výš na lavici u schodiště. Dům je obvykle tmavý a chladný, přestože venku pálí ostré slunce. Uměle vytvořená zabydlenost ale interiéru dodává na útulnosti.
Nic se ale nevyrovná tomu, když se po opuštění chalupy rozhlédnete kolem sebe. Alpské panorama se zvířaty, hustými lesy, rozkvetlými loukami a jasným nebem by nebylo čistší, ani kdybyste ho vydrhnuli drátěnkou — nemá jednoduše chybu.
Možná si i vy při vzpomínce na Heididorf tak trochu paradoxně vybavíte především to, co tu pro vás nikdo nepřipravil — přírodu, která tu byla už v době, kdy po okolí pobíhala Heidi s kamarádem Petrem.