Tulum - jedna z nejzachovalejších památek Mexika

Předkolumbovské opevněné sídliště sloužilo jako hlavní přístav pro vnitrozemské město Cobá. Vrchol svého rozmachu zažívalo mezi 13. až 15. stoletím a jako jedno z mála svého druhu dlouhou dobu odolávalo španělskému útlaku. Jeho záhubu nakonec způsobily zřejmě zákeřné nemoci, zavlečené přistěhovalci z Evropy. Původně bylo toto mayské sídliště známé pod jménem Zama, tedy Město úsvitu, a to díky své orientaci směrem k východu slunce.

Slovo tulum má své kořeny v jazyce yucatánských Mayů a je označením pro zeď, ohradu či příkop, což zřejmě odkazuje na pevné hradby, jimiž je pevnost obehnána a které sloužily na ochranu před invazemi. Strategická poloha s přístupem k suchozemským i námořním obchodním cestám činila z Tulumu významné centrum s počtem obyvatel odhadovaným na 1 000 – 1 600.

První zmínky o Tulumu se váží k roku 1518, kdy kolem zdejších břehů proplouvala španělská výprava vedená Juanem de Grijalvou. Posádka byla přímo fascinována tímto opevněním, sedícím na skaliskách nad mořem jako orlí hnízdo, jeho budovami ve výrazných barvách rudé, modré a žluté a ceremoniálním ohněm, který plál na vrcholu jedné ze strážních věží. Zdi o síle až 8m a výšce 3 – 5 m chránily město v období, kdy mezi sebou jednotlivé mayské městské státy udržovaly nepřátelské vztahy. Avšak ne celá obec Tulumu byla v bezpečí pevných hradeb. Ceremoniální budovy a honosné paláce obývala vládnoucí třída, ale valná většina prostých lidí žila mimo, roztroušená po okolí.

Tulumská architektura je typická pro mayské památky nacházející se na východním pobřeží poloostrova Yucatán. Jejím charakteristickým znakem je jakýsi stupeň či schod, vedoucí kolem celé základny spodní nízké stavby. Vstup je většinou úzký se sloupy, jež v případě rozměrnější budovy slouží jako podpora. Místnosti mají v mnoha případech jedno až dvě okna a u zadní stěny oltář. Stropy bývají klenuté nebo opatřené trámy.

Templo de Las Pinturas (Chrám maleb) je patrně nejúchvatnější stavbou celého komplexu. Jde o dvoupatrový objekt, vybudovaný v několika fázích v době kolem 1400 – 1450 n. l. Nejspíše sloužil jako observatoř k pozorování pohybu slunce. Jeho výzdoba patřila v Tulumu k těm nejpropracovanějším. Chloubou byly četné reliéfní masky a barevné nástěnné malby, které jsou částečně zrestaurovány. Hlavní motivy tvoří bůh deště Chaac a bohyně žen, porodnictví a medicíny Ixchel. Vnější fasádu dekorují výklenky se soškami dalších božstev.

Nejvyšší stavba v Tulumu je chrám, strážní věž a pevnost v jednom, zvaná El Castillo, španělsky hrad. Povrch budovy byl původně omítnutý štukem a obarvený na červeno. Široké venkovní schodiště vede k horní chrámové části, která má nad vstupem podpíraným sloupy tři výklenky se soškami.

V centrální část areálu Tulum stojí chrám Templo del Dios Descendente, který ale můžeme obdivovat pouze z venkovní strany, protože dovnitř je bohužel vstup zakázán.

Chrám Templo de la Estela kdysi skrýval stélu, která je dnes součástí expozice Britského muzea. Stéla byla opatřena mayským letopočtem 564, což způsobilo velký zmatek mezi archeology, kteří byli přesvědčeni, že Tulum byl osídlen o mnoho set let později. Podle dalších studií se usuzuje, že stéla původně pocházela ze sídliště Tankah, vzdáleného čtyři kilometry na sever. Odtud zřejmě byla do Tulumu později dopravena.

Chrám boha větru Templo del Dios del Viento poskytuje nejlepší výhled na El Castillo s azurově modrým mořem v pozadí. Pro pěknou fotografii místo jako dělané. Proto také ale velmi často přeplněné davy.

Autor: Eva Špačková