Článek
Bryce Canon získal status národního parku v roce 1928, rozprostírá se na ploše 145km2 v jihozápadní části státu Utah, asi 7 km na jih od křižovatky silnic Hwy 12 a Hwy 63. Leží na východním svahu Paunsaguant Plateau, a tudíž ve skutečnosti opravdovým kaňonem není. Při jeho návštěvě se budeme pohybovat poměrně vysoko, místy 2 400 – 2 700 m. n. m. Výchozím střediskem oblasti je městečko Bryce.
Skalní formace, které můžeme dnes v parku Bryce Canyon spatřit, se začaly utvářet již dávno v době někdy před 65 – 144 miliony lety. Po 60 miliónů let tudy procházela mohutná mořská cesta táhnoucí se od severu na jih dnešního severoamerického kontinentu. Na jejím dně se vytvářely vrstvy sedimentů různého složení a tloušťky, podle toho, jak voda přicházela a zase opadala.
Při ústupu na jihovýchod zanechala za sebou usazeniny až několik kilometrů silné. Jejich pozůstatky tvoří nejstarší, a tedy nejspodnější šedivo hnědé skály Bryce Canyonu. Během období třetihor přinesly s sebou řeky a potoky z okolních vrchovin vápencové nánosy bohaté na železo. Tyto máme možnost rozeznat jako červeno růžově zbarvené skály, z nichž jsou dnešní hoodoos „vytesané“.
Před zhruba 10 milióny lety se Země rozestoupila a na povrchu se vytvořily ohromné trhliny. Vrstvy, které byly kdysi propojené, se od sebe vertikálně oddálily i na několik kilometrů a vytvořily tak náhorní plošiny Utahu. Voda, deroucí se prasklinami, omílala vrchní mladší a lehce podléhající třetihorní sedliny a znovu odhalila dávnověké vrstvy.
A je to především voda a mráz, které mají hlavní podíl na vzniku toho, co dnes máme možnost vidět. Déšť a sníh proniká do pórů a trhlin skal, vlivem mrazu se voda rozpíná a hornina eroduje. Skály se dále rozestupují, některé části odpadávají, jen tvrdší druhy kamene ještě odolávají, na místech zůstávají v celých větších stěnách a blocích.
Měkké a méně rezistentní horniny erodují do tvarů věžiček, sloupků a tyček. Tento proces zde v parku Bryce Canyon probíhá poměrně rychle a je těžké odhadnout, jak dlouho se ještě budeme moci pohledem na ně těšit.
V parku je na loukách a v lesích k vidění liška, puma, kojot, jelenec ušatý, vidloroh (antilopa), občas i medvěd černý (baribal). Můžete zde spatřit až 160 druhů ptáků, většina však migruje za teplem. Celoročně zde můžeme zahlédnout sojku, havrana, brhlíka, orla, sovu. Zemní veverky a svišti se s příchodem mrazu uchylují k zimnímu spánku. Park se chlubí jednou z největších komunit ohroženého utažského prérijního psíka.
Vzhledem k vysoké nadmořské výšce parku mnoho divoce rostoucích rostlin, které v normálních podmínkách kvetou na jaře, zde otevírají svá poupata někdy až na sklonku léta. K vidění je na 400 druhů, např. manzanita (medvědice), divoká růže aj.
Národní park lze navštívit v kterékoliv roční době, je otevřen veřejnosti 24 hodin denně 365 dnů v roce s výjimkou dočasných uzavírek v případě sněhových kalamit.
Letní dny jsou příjemné a večery chladnější, musíme mít na paměti, že se pohybujeme v horách. Nejteplejším měsícem je červenec, kdy denní teploty dosahují v průměru 27º C a večerní klesají asi k 9º C. V druhé polovině léta bychom se měli připravit na možnost odpoledních bouřek. Jarní a podzimní počasí bývá velmi proměnlivé. Studené zimy jsou doprovázeny vysokohorským sluníčkem a suchým podnebím. Zimní noci jsou opravdu mrazivé. V některých letech ledová fronta z Aljašky přináší do oblasti Colorado Plateau teploty až –34º C! Přestože nejvíce sněhu bývá v březnu, husté sněžení můžeme očekávat kdykoliv mezi říjnem a dubnem. Ročně napadne průměrně 237 cm sněhu, což potěší zvláště běžkaře.
Parkem prochází asfaltová 28 km dlouhá silnice, z níž je možné zastavovat u vyhlídek a přímo odsud se kochat pohledem na amfiteátr věžiček a ostatních podivuhodných útvarů. Po celé délce hrany „kaňonu“ se táhne stezka (Rim Trail/Under the Rim Trail), která je nenáročná a nabízí scénické výhledy. Milovníci o něco náročnějších výšlapů mohou absolvovat některé z velmi pěkných trailů, které sestupují až na samé dno amfiteátru a vinou se bludištěm hoodoos, například Navajo Loop Trail, Queens Garden Trail, Fairyland Loop Trail, Peekaboo Trail aj. Kdo nechce pěšky, má možnost vyskočit do sedla a obdivovat krásy parku ze hřbetu koně.
Veškeré informace v podobě mapek, tipů na výlety, brožurek s popiskem zdejší flory a fauny a mnohé jiné, na co si jen vzpomeneme, poskytuje návštěvnické centrum Visitor Center u vstupní brány do parku. V rámci především ekologických opatření a také z důvodu zamezení husté dopravy zvláště v letních měsících, je návštěvníkům parku zdarma k dispozici kyvadlová autobusová doprava.
Autor: America Tours