Hlavní obsah

Odlehlá vesnice v Rusku má jedinou obyvatelku, na izolaci si ale nestěžuje

Novinky, mšv

Ljudmila Vjačeslavovnová vede osamělý život. Je totiž jedinou obyvatelkou izolované vesnice Tolokonnikovo v Psovské oblasti. Sedmdesátiletá žena si na svůj úděl ovšem nestěžuje a v chodu ji udržují každodenní práce, které musí vykonávat, aby se o sebe postarala.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Každý den ve čtyři hodiny ráno vstane Vjačeslavovnová z postele a začne jí nabitý program, píše server Daily Mail. Čeká ji sekání dříví, nošení vody v kbelících, šití či vaření. Ani o nadcházejících Vánocích tomu nebude jinak. Jelikož je žena jedinou obyvatelkou odlehlé vesnice nedaleko estonských hranic, nezbývá jí nic jiného než si odpracovat svou denní rutinu, nehledě na roční období.

Život sedmdesátileté ženy zdokumentovala fotografka Olga Kuzněcovová, která s ní strávila prosinec, leden a červenec, aby mohla porovnat, zda se její život odlišuje v zimě a v létě. Rozdíl je to ale minimální.

Když Vjačeslavovnová obstará všechny záležitosti mimo dům, přesouvá se dovnitř, kde vaří. Musí si však vystačit bez vymožeností moderní doby. Nemá sporák ani tekoucí vodu — tu ohřívá na kamnech, na nichž také vaří. „Ljudmila žije v podstatě tak, jak žila i její matka. Je to velmi pohostinná a společenská žena, která je vždy připravená, když má nějaké nečekané hosty,“ tvrdí Kuzněcovová.

Žena se za dobu, co žije sama v izolaci, naučila být velmi samostatná. Sama se zvládne ostříhat a postarat se o všechny záležitosti kolem domu. „Její samota ji nijak neomezuje. Je to nezávislá a odhodlaná žena,“ řekla o důchodkyni fotografka. „Ráda se kouká na staré filmy v televizi nebo si pouští hudbu z telefonu,“ dodala.

O Vánocích žádná změna

I sama fotografka byla nicméně překvapena, jak neměnný život sedmdesátileté obyvatelky Tolokonnikova je. Zatímco v Petrohradu, který od vesnice leží 450 kilometrů, je o Vánocích bohatá výzdoba, Vjačeslavovnová nemá čas se něčím takovým zabývat a svůj domek ponechává holý. Kromě donáškové služby, která se ve vesnici vždy zastaví se základními potřebami a surovinami, nemá žena většinou žádné návštěvy — pokud za ní zrovna nedorazí dcera s vnukem, a tak nemá ani příliš potřebu přehánět to s výzdobou.

V létě, když je počasí příznivější, chodí žena pěšky do skoro pět kilometrů vzdálené vesnice, kde si může popovídat s tamními obyvateli nebo si sama nakoupit.

Související témata:

Výběr článků

Načítám