Článek
Slunce tu pálí takovým způsobem, že se vzduch tetelí a klame zrak. Danakilská proláklina je sice na pohled fascinující, ale je také jedním z nejdrsnějších míst na zemi — řadí se mezi nejteplejší, nejsušší a nejníže položená.
Co se týče teplot, je podle BBC považována za nejvíc horké místo na planetě, pokud se vezme v potaz celoroční průměrná teplota, která je 34,4 stupně Celsia, spíše než extrémní výkyvy. Ročně tu spadne navíc jen zhruba 100 až 200 milimetrů srážek, což dělá z Danakilu velmi nehostinnou oblast.
Kvůli nehostinnému klimatu se Danakilské proláklině přezdívá brána do pekla.
Lidé z pekla
Lokalita, v níž se mísí hlavně svítivě zelená a žlutá barva, vznikla srážkou tří tektonických desek. Někde došlo k vytvoření malých lávových jezer, trhlin, gejzírů nebo horkých pramenů, což přispělo k ustálení přezdívky brána do pekla. Země tu doutná, kouří, z trhlin obzvlášť v noci prosvítí rudá láva.
Navzdory tomu, že se zdá být Danakilská proláklina naprosto neobyvatelnou oblastí, svůj domov tu našli Afarové, etnická skupina žijící na území Etiopie, Eritrey a Džibutska. Jejich těla se extrémním podmínkám přizpůsobila, a tak k životu potřebují mnohem méně vody i jídla než běžní lidé, kteří by bez pravidelného přísunu tekutin v této „mimozemské poušti“ příliš dlouho nepřežili.
Proláklina je domovem kočovných Afarů.
Afarové jsou kočovníci a přesouvají se z místa na místo, samozřejmě i ke zdrojům vody, bez níž by ani oni nepřežili delší dobu. Do prolákliny se ale vracejí pro sůl, na kterou je Danakilská proláklina velmi bohatá. S „úlovkem” se pak vydávají na tržiště, kde se solí obchodují.