Článek
Husín Akrut, zemědělec v oáze Šanini nedaleko města Gábes, začal tohoto slunného jitra pracovat velmi brzy: musí kropit své pozemky. Nedostatek vody totiž donutil tuniské úřady přijmout opatření k omezení zavlažování. „Musím čekat 15 až 20 dní, než na mě přijde řada, abych zaléval. Pro hennu je to příliš dlouhá doba, protože tento keř vyžaduje hodně vody,” říká Husín. „Gábes kvůli nedostatku vody skomírá. Našemu městu chybějí činitelé, kteří by nalezli nějaké řešení,” stěžuje si.
Uprostřed léta se může čekací doba na to, aby mohl zemědělec zavlažovat, protáhnout až na 40 dní, vysvětluje Amal Ghalufíová z regionálního úřadu ministerstva zemědělství. Zavlažování organizují skupiny pro zemědělský rozvoj, které prodávají vodu za 2,8 dináru (asi 24 Kč) za hodinu.
Husín má jen malou parcelu s hennou. Na deseti hektarech, které bývaly v rodině zasvěceny této rostlině s využitím v kosmetice a lékařství, dnes pěstuje granátovníky. „Na henně se už nevydělává a já potřebuji uživit rodinu,” zdůrazňuje.
Vytlačuje ji levná náhražka
V letech 2016 až 2017 se sklidilo 645 tun této rostliny, která je pro místní ekonomiku strategická. Pěstovala se v této oblasti na 430 hektarech, ale již loni tato plocha oproti předešlým sezónám výrazně klesla. Konec vysazování henny v pobřežní oáze kvůli znečištění z chemického komplexu urychlilo pokles produkce. Navíc toto odvětví trpí nedostatkem pracovních sil a vzestupem nelegálního obchodu, který přináší na tuniský trh hennu „expres” zejména z Jemenu, Súdánu a Indie. Tento produkt obsahuje chemické látky omezující pronikání henny do kůže a umožňuje se barvy zbavit pouhým umytím.
Po staletí jsou listy henny sušeny a pak rozmělněny na jemný prášek, který se po smíchání s vodou používá na barvení vlasů nebo zdobení rukou a nohou jednoduchými motivy, které vydrží déle než měsíc. O svatbách se pasta z henny dává hostům v malých skříňkách a při rodinných oslavách byla henna dlouho hlavním kosmetickým zdobením. Vylepšována byla hřebíčkem a hálkami a tento inkoust se nazývá harkus.
Henna se rovněž používá pro zmírnění migrény, k očistě kůže nebo k hojení ran. To však jsou recepty babiček, které nové generace už neznají.
Najít využití v medicíně
Na hlavním turisty kdysi navštěvovaném trhu v centru Gábese přetékají regály hennou, ale ulice jsou prázdné. Turisté sice ještě kupují harkus, ale Tunisané používají tradiční kosmetiku čím dál tím méně. „Henna se prodávala po celý rok. Náš trh byl vždy vyhledáván zákazníky z celého Tuniska,” říká pětaosmdesátiletý Muhammad Mrabít, který hennu prodává už 50 let. „Dnes se její prodej omezuje na sezónu svateb v červenci a srpnu,” dodává.
Podle Amal Ghalufíové je jediným řešením k oživení sektoru, který by mohl překročit hranice, zdůraznit lékařské využití henny. V Tunisu se začínají v obchodech s dietními potravinami prodávat sáčky s bio hennou a šampóny s hennou. „Henna z Gábesu je červené zlato Tuniska, které stát znehodnotil,” dodává Muhammad Mrabít.