Muzeum motorismu ve Znojmě vystavuje zcela raritní exponáty

„Promiňte, mám ruce od šmíru,“ omlouvá se muž ve žlutém tričku, který mě vede na dvůr s množstvím kdysi domovních strojů — cirkulárkou, mašinou na splétání povřísel (tedy jakýchsi lan splétaných ze slámy, kterými se o žních vázaly obilné snopy), starou dřevěnou mlátičkou a dalšími.

U většiny z nich stojí v různých pracovních pózách figuríny. „Ty jsou tam kvůli tomu, aby měli hlavně mladší představu, co se vlastně u těch strojů dělalo. Figury si vyrábíme sami. Kostra těla je z drátu, prázdných cívek, pet lahví, hlavy kupujeme od Vietnamců, oni je požívají při vystavovaní pokrývek hlavy,“ vysvětluje muž, který se původně stal slaboproudým telefonním mechanikem a vzápětí přesedlal na zámečničinu.

„A pak jsem přes jednosedadlového pionýra a stařičké škody propadl postupně kouzlu sběratelství. Kdysi mi jeden přítel tvrdil, že sběratelství je cesta do pekel. A měl pravdu, i když někdy je to pěkná cesta,“ dodává a pyšně ukazuje na dvoře několik lokomobil. Tedy dnes už téměř neznámých parních zařízení, která se používala k pohonu mlátiček a dalších různých strojů. Pan Drozd má brzo v plánu jednu z lokomobil uvést do provozu a předvádět ji v chodu.

Pokud se návštěvník nemůže vynadívat na expozici venkovní, musí se připravit na slastný šok v mnoha místnostech uvnitř bývalé elektrárny. Kabriolety, limuzíny, dodávkové vozy, motocykly, motokola a k tomu množství dobových doplňků od cedulí až po plechovky na olej nebo části starých čerpacích stanic.

Některé ze stovek exponátů jsou v perfektním stavu a s lesklým lakem, jiné mají ještě původní a desítky let starý vzhled. „Při renovacích se snažím o maximální autenticitu a taky o to, aby naše muzeum mělo nějaký smysl. Například, abychom dokázali názorně předvést, co k čemu sloužilo a co vše k motorismu patřilo,“ vysvětluje Drozd při procházení další haly.

V suterénu elektrárny, kde skutečně kdysi bývala turbína, má majitel muzea další stroje, které názorně představují, jak se využívala voda, jak fungovaly paroplynové generátory, turbíny a podobně.

O cenách exponátů Drozd mluvit ovšem nechce. „Řadu z těch nejstarších, jako lokomobily, jsem naštěstí sháněl už v době, kdy se daly koupit za jakžtakž dostupnou cenu. Dnes už se na ně u nás nedá vůbec narazit. Staré automobily, motorky nebo jejich torza stouply natolik na ceně, že je to někdy až nesmyslné. Naštěstí jsou ještě země v okolí, kde se dají některé věci pořídit. Jako třeba v Německu či Rakousku, kde na nepoužívané stroje pořád pohlížejí jako na zařízení, a ne jako na muzejní exponát,“ vysvětluje technik a sběratel, který má ve své sbírce i unikátní motocykl Laurin Klement z roku 1900.

„Byl to nejstarší motocykl v Rakousku a nyní je to jediný a nejstarší motocykl u nás,“ říká hrdě. O tento poklad usiloval dlouho, stejně jako například deset let trvalo, než se mu podařilo koupit další z vozů, stařičkou pragovku. Dvanáct let už čeká na možnost koupit další sběratelský unikát od majitele rovněž z Rakouska. O co jde, nechce říci.

K jeho snům patří například i automobil Vikov, který mu před časem unikl doslova před nosem. Před měsícem však do expozice získal další unikát. Trimobil Šibrava, což je dodávkové autíčko na třech kolech, kdysi vyráběné v Praze. Jde o jediný exponát v zemi.

A protože ke starým strojům patří podle Drozda i staré hračky, zřídil jednu z místností i jako samostatnou expozici historických hraček, kde je už 1500 většinou velmi vzácných originálních kousků. A jedna z místností je věnována různým dokumentům. Je v ní k nalezení množství původních technických návodů k autům, historických automap, řidičských průkazů, z nichž nejstarší je ještě z dob císaře pána z roku 1913. Exponátů je celkem přes 6000 a mnohým návštěvníkům nestačí k prohlídce ani dvě hodiny.