Článek
Za obnovou místa stojí vlastník soukromé stavební firmy Vojtěch Haluza. Ten v zahradě přivítal i kameru Novinek.
Umělecká díla zaplňují skoro každý kousek zahrady. Sochy a plastiky jsou zde všude, mnoho z nich má také nedozírnou hodnotu. Lze tu najít například původní modely Albína Poláška, který je podepsán pod beskydskou sochou Cyrila a Metoděje či sochou Woodrowa Wilsona, která dnes stojí u pražského hlavního nádraží.
Vedle soch zahradu zaplňují i různé originální altány a vstupní portály, jež také mají svůj umělecký rukopis. Zahrada totiž stojí na místě bývalého ateliéru Karla Nováka, který zde svou sochařskou dílnu otevřel v roce 1924.
Zahrada byla založela už v roce 1924 jako sochařský ateliér K. Nováka.
Během let působilo v jeho dílně mnoho významných dobový umělců, kromě zmiňovaného Albína Poláška, který tu také vytvářel sochu Radegasta, například Ladislav Šaloun, který zde pracoval na soše Jana Husa, jež dnes stojí na Staroměstském náměstí. „Ateliér se také podílel na soše profesora Kafky Jana Žižky z Trocnova, největší jezdecké evropské soše,“ vyjmenovával Haluza.
Sochy ukrývá i Nuselský most
Novákův ateliér fungoval po několik desetiletí a postupně se stal jedním z největších v Praze. Jeho rozkvět zarazil až komunistický převrat. „Ateliér působil až do roku 1952, kdy došlo ke znárodnění a k částečné devastaci,“ popsal Novinkám Haluza. Po znárodnění totiž ateliér ležel několik let ladem. Až v roce 1958 se prostor ujalo studio Krátkého filmu, které zde vytvořilo jedno ze svých pracovišť.
Nejen stavba Nuselského mostu místo totálně zdevastovala.
Po přesunutí studia na Barrandov postihla zahradu katastrofa v podobě výstavby Nuselského mostu, kdy se z části prostor stalo staveniště, a spousta soch tak byla zasypána. Až během rekonstrukce tak byla například objevena socha Svatopluka Čecha od Šalouna. Mnoho dalších děl také skončilo v betonových základech mostní konstrukce.
K obnově místa došlo až po revoluci. Haluza se tehdy domluvil s rodinou Karla Nováka, které byl bývalý ateliér vrácen v restituci, a v roce 1993 zahradu převzal s tím, že místo uvede do původní podoby podle představ původního majitele ateliéru. Sám Novák přitom výstavbu umělecké zahrady neplánoval. Jednalo se původně o výstavní plochu pro zájemce o jeho díla, jejich počet se však neustále navyšoval. „Tak se zahrada postupně dávala dohromady. Do války byl schopen zahradu uvést do podoby, jakou má dnes,“ vysvětlil Haluza.
Zahrada bývá uzavřena. Zájemci si ale mohou domluvit prohlídku. Kontakt najdou na stránkách umeleckazahrada.cz.