Článek
Turistika na severu Burgenlandu se soustředí především kolem Neziderského jezera, které je největší v Rakousku. Jelikož je v jeho okolí větrno, vyhledávají ho nadšenci do adrenalinových sportů, třeba windsurfingu nebo kitesurfingu. Stejně dobře se u něj dá nerušeně odpočívat, zejména i z důvodu vysokého počtu slunečných dní za rok — zhruba 300. Více si můžete přečíst v našem článku z loňska.
Neziderské jezero by samo o sobě vystačilo jako tahák pro celý Burgenland, ale ono je co objevovat i na jihu. Čím blíž k němu člověk je, tím více se krajina začíná měnit. Z placky vyvstávají zvlněné kopce, na nichž jsou rozesety zejména vinice. A ačkoli nejvyšší vrchol Burgenlandu měří pouhých 884 metrů a jen těžko se tak může rovnat s alpskými vrcholky v sousedním Štýrsku, je to právě nenáročná krajina, která sem láká za cyklistikou.
Komu jsou lhostejné sportovní výkony, může si v mnoha městečkách půjčit elektrokolo, které pomůže při šlapání do kopce. Těch je totiž v jižním Burgenlandu poněkud více než na severu v okolí jezera. Cyklotrasy, kterých region nabízí kolem 2500 kilometrů, často vedou právě přes vinice nebo přes pole. A i když jsou náhodou vedeny přes silnice, doprava není tak hustá, aby to bylo na obtíž. Cestou podél maďarských hranic můžete narazit třeba na vyhlídku Weinblick, která nabízí pěkný pohled do vinicemi protkané krajiny.
Víno, které nikde jinde nemají
Právě okolní všudypřítomné vinice připomenou, že sport vlastně vůbec nemusí být tím hlavním důvodem, proč do Burgenlandu vyrazit. I přes svou malou rozlohu je totiž tato spolková země masivním producentem vína — kvůli teplému klimatu zejména červeného, ačkoli výjimkou není ani bílé, které má často intenzivní minerální chuť.
Unikátem, na který nikde jinde na světě nenarazíte, je takzvaný Uhudler. Jedná se o chráněnou značku a může se vyrábět pouze na jihu Burgenlandu. Ve své podstatě ale nejde o klasické víno.
V 19. století zdejší vinice napadla révová nákaza. Zjistilo se, že americký příbuzný vinné révy jí dokáže odolávat, takže se obě rostliny naroubovaly, a nakonec v Burgenlandu natolik zdomácněly, že dnes tvoří jeho neodmyslitelnou součást. Název Uhudler má údajně původ ve slově uhu, tedy výr. Traduje se, že lidé po nadměrném požití vína totiž houkali jako sovy nebo šilhali, jak nám vysvětlil majitel jedné z vinic nedaleko Eltendorfu.
Uhudler ale rozděluje konzumenty na dva tábory, jedni na něj nedají dopustit, zatímco druzí mu nemohou přijít na jméno. Má totiž poměrně specifickou chuť. Je navíc spojen se skandálem z 90. let, kdy se rakouská vína ve velkém chemicky pančovala, což se týkalo zejména Uhudleru, kterému kvůli kauze prudce klesla reputace. Dnes už se ovšem obraz tohoto vína dostatečně změnil a není třeba se ho jakkoli obávat.
Uhudler je charakteristický především svou jedinečnou a intenzivní vůní, která připomíná lesní jahody nebo borůvky. Tóny jahod lze cítit i v jeho chuti, obzvlášť v perlivém frizzante. Jinak se z hroznů klasicky vyrábějí bílá a červená vína, ale také grappa, vinná pálenka. Ta už je ale pro silnější povahy a určitě ji nelze doporučit v kombinaci s kolem a ostrým burgenlandským sluníčkem.
Restaurace uprostřed ničeho
Burgenland je specifický i svou gastronomickou scénou. Jelikož je prakticky celá spolková země venkovskou oblastí, ty nejlepší restaurace paradoxně nenajdete ve velkých městech — vždyť správní centrum Eisenstadt má jen kolem 13 000 obyvatel, takže ani žádným velkoměstem není.
Dobré restaurace ověnčené cenami se nacházejí v malých vesničkách, nebo často uprostřed ničeho. Jedním takovým klenotem je například restaurace Wachter-Wiesler u obce Deutsch Schützen. Nachází se v obklopení vinic a pohodlně se k ní dá dostat třeba právě na kole, lépe na elektrokole, jelikož se k ní musí trochu šlapat do kopce.
Burgenlandská kuchyně se od zbytku rakouské odlišuje. Kdo očekává třeba hutnou a sytou tyrolskou kuchyni v podobě uzeného, špeclí nebo knedlíků, bude asi mile překvapen. Burgenlandská kuchyně je jednak dost rozmanitá, ale zároveň by se dala označit i za střídmou a lehkou. Celá oblast byla vždy zemědělským krajem, tudíž velmi chudým. Takzvaný panonský styl života předurčil, že zvířata byla velmi ceněná a nezpracovávala se pouze na maso, ale zkrátka celá se vším všudy, tedy včetně vnitřností.
V mnoha restauracích se přesně toho drží dodnes a zvířata zpracovávají od čumáku po ocas. Na jídelníčcích proto mnohdy neminete játra, dršťky nebo plíčky. Zemědělský kraj určuje rovněž to, že je důležitou složkou zdejšího jídelníčku zelenina.
V Burgenlandu byste ale rozhodně neměli vynechat rybí pokrmy. Ryby jsou čerstvé a chutné, obzvlášť pokud navštívíte restaurace v okolí Neziderského jezera, v němž žije na 30 různých druhů, třeba štiky, candáti, kapři nebo sumci. Ty najdete na menu nejčastěji. Ale ryby si lze dopřát i ve středním či jižním Burgenlandu.
Co se týče restaurace Wachter-Wiesler, nepatří sice k těm nejlevnějším, ale jídlo je tu skutečný zážitek. Návštěvníci jsou navíc obklopeni jen vinicemi, božským tichem a sluníčkem. Restaurace obdržela také rakouskou verzi michelinských hvězd, takzvané haube, a to dokonce dvakrát. Je to znamení, že tu hosté zažijí opravdu něco nevšedního. Podle ocenění haube se můžete orientovat vlastně v celém Rakousku. V Burgenlandu jsou ovšem dobré i restaurace, které ho nemají — v tomto ohledu je to skutečně gastronomický ráj bez jakékoli nadsázky.
Pravdou je, že po takovém vydatném obědě se člověku na kolo neusedá lehce, obzvlášť pokud v průběhu doplňoval tekutiny vínem. A pozor, nezapomeňte na to, že v alkoholovém opojení by se za řídítka usedat nemělo, a pokud byste při kontrole nadýchali více než 0,8 promile, měli byste problém.
Naštěstí není Burgenland jen krajem, kde byste museli neustále něco dělat. Za odpočinkem se lze vydat třeba do Bad Tatzmannsdorfu, největších lázní spolkové země. Wellness tu nabízí celkem šest termálních zařízení, z nichž lázně Avita jsou přístupné každému. Zbytek se nachází v luxusních hotelech. U jednoho z nich leží také největší rakouské golfové hřiště.
Výčet aktivit, které Burgenland nabízí, velmi jasně napovídá, že Alpy tady vůbec nechybí. Možná jen kvůli výhledům, ale krásně je tu i bez nich.