Článek
Za vlády Saddáma Husajna byly mokřady záměrně vysoušeny, ukrývali se v nich totiž partyzánští vojáci, kteří brojili proti režimu. Z původních 20 000 čtverečních kilometrů zbyla kolem roku 2002 slabá třetina. Mokřady ovšem zdárně přečkaly těžké období a už v roce 2005 došlo k přirozené obnově zhruba 40 procent původní plochy. Dnes oblast kromě turistů láká také vědce.
Obě skupiny návštěvníků sem mimo jiné míří kvůli pozorování ptáků. V oblasti žije například vzácný ibis a spousta opeřenců si zde dělá zastávku při migraci ze Sibiře do Afriky. Vedle toho jsou mokřady, napájené bájnými řekami Eufrat a Tigris, domovem mnoha ryb.
Významný přírodní ekosystém
„Od začátku jara jsme zaregistrovali kolem 15 000 turistů. Ukázalo nám to, že oblast potřebuje nějaká rekreační zařízení. Musíme přesvědčit příslušné orgány a investory, aby do rozvoje krajiny vložili své peníze,“ uvedl Raad Habib, šéf organizace, zabývající se enviromentálním turismem. Mokřady, které se díky své rozloze dostaly až na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, si návštěvníci mohou nejlépe užít při projížďce loďkou.
Na důležitost krajiny ale chtějí upozorňovat i sami vědci, kteří sem v poslední době proudí v hojném počtu. „Přijela jsem ze dvou důvodů, kvůli rekreaci i jako vědec. Momentálně pracuji na výzkumu, který bych ráda zveřejnila v jednom americkém magazínu. Chci upozornit na důležitost mokřadů jako jednoho z významných přírodních ekosystémů,“ popisuje bioložka Yassmine Juma Kadhimová.
„Ačkoli sama pocházím z Iráku, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, o kterých jsem dosud neměla ani ponětí. Prohlídka mokřadů byla skutečně zajímavá,“ dodává Kadhimová.
V oblasti mokřadů navíc dodnes žijí komunity takzvaných Ma’danů neboli mokřadních Arabů. Turistické prohlídky mimo jiné zahrnují i poznání této kultury, jejíž populace v Iráku stále klesá.