Článek
Shoří všechny figury kromě těch, které návštěvníci označí za nejkrásnější. Ty skončí v muzeu Fallero, vysvětluje šestadvacetiletý Vicente Rodríguez, který na expozici postav dohlíží. Španělsko by si přálo, aby tyto velmi starobylé slavnosti (první písemná zmínka o nich pochází z 18. století) byly zaneseny na seznam duchovního dědictví lidstva UNESCO. Každoročně přilákají více než milión turistů.
Slavnosti začínají koncem února a vyvrcholí o necelé tři týdny později, kdy tyto sochy, asi 760 monumentů nebo osobností z kartónu a polystyrenu, které mohou dosáhnout až 30 metrů výšky, shoří za radostného jásotu v obrovských ohních. Humoristické postavy vypovídají o krizi a korupci v zemi. Loni například předseda protiliberálního hnutí Podemos Pablo Iglesias trůnil na toaletě a v ruce držel papír s vyobrazením šéfa vlády, konzervativce Mariana Rajoye.
Satira, humor i politika... O tom všem je Las Fallas.
V období svátku Las Fallas jsou dokonce býčí zápasy, jejichž sezóna právě začíná, odsunuty do pozadí. Gigantické sochy z papíru lemují osvětlené ulice, kde voní koblihy churros a paelly.
Se vším začali tesaři
Las Fallas se zrodily, když tesaři s příchodem jara čistili své dílny a nejrůznější odpad pálili, uvádí Ximo Palomarez z muzea Fallero. Začali tehdy vyrábět panáky s použitím slámy a starých hadrů. „Byl to způsob, jak lid mohl kritizovat a s humorem zesměšňovat ty, kdo měli moc a zneužívali ji," vysvětluje Palomarez.
Poslední únorovou neděli zahájí slavnosti v půl osmé ráno „desperta", první výbuchy petard. Pak se každý den ve dvě hodiny odpoledne, až do 19. března, město chvěje rytmem „mascletas", pět minut trvajících explozí, které spotřebují více než 100 kilogramů prachu.
Slavnosti Las Fallas jsou neodmyslitelně spjaté s ohněm.
Zdá se, jako by to byl konec světa. Náměstí před radnicí lemované palmami zaplaví tisíce přihlížejících, kteří si přijdou poslechnout toto „terremoto", zemětřesení. Když vrcholí výbuchy, otřásá se zem a centrum města zahaluje bílý mrak.
Panáci „za všechny prachy”
Cizinec jen stěží chápe rodiny, přátele a sousedy sdružující se do takzvaných Komisí Falleras, že vydají někdy všechny své úspory na vytvoření pomíjivých gigantů. Loni činil rozpočet valencijských Las Fallas 6,9 miliónu eur (186 miliónů Kč).
Slavností Las Fallas se účastní také děti.
„Las Fallas, to je životní styl. Pro mě to je jako náboženství," říká učitel Vicente Rodriguez, fallero stejně jako jeho otec a děd. „Jsme jako fotbalový tým, který celý rok trénuje, aby vyhrál evropský pohár. Rád celý rok pracuji, abych si mohl upálit jednu figuru. Pak zapláču a začnu znova," dodává.
Jeho sdružení, stejně jako 380 dalších, se účastní soutěží a pořádá přehlídky, koncerty a loterie, aby získalo peníze na své kreace. „Je to způsob, jak naučit děti sdružovat se s ostatními," uvádí Carmen Sanchová, která pochází ze staré valencijské rodiny a ve 22 letech byla zvolena Fallera Mayor, tedy královnou Las Fallas.
Devětadvacetiletý Hector Sebastia by za nic na světě tyto slavnosti nezameškal. „Někteří obyvatelé po dobu Las Fallas z Valencie odcházejí. Říkají, že celé dny jen odpalujeme petardy a cpeme se. Nic nepochopili," říká.