Barokní skvost Drážďan zachránil trumpetista

„Poslyšte příběh zkázy a především znovuzrození,“ vypráví Ludwig Güttler o svatostánku, který po 60 letech zázračně vstal z trosek a zaskvěl se v původní kráse. „Bláznivý, pošetilý sen se stal skutečností,“ říká Güttler a s pýchou pohlíží na největší a nejproslulejší protestantský dům boží v Německu — drážďanský chrám Panny Marie, známý i pod německým označením Frauenkirche.

Sedíme v kavárně přímo naproti onomu baroknímu skvostu a profesor Güttler se u kávy vrací vzpomínkami do jedné bouřlivé noci listopadu 1989. Ve chvílích, kdy se ulice saské metropole plnily demonstranty, sepsal pastor Karl-Ludwig Hoch spolu s 13 přáteli Drážďanskou výzvu na obnovu Frauenkirche. Okolí je nepokrytě považovalo za snílky surfující na vlně euforie po pádu berlínské zdi.

„Zprvu se proti vyslovovalo až 90 procent místních, později 50 procent. Lidé tehdy chtěli školy, nemocnice, jesle, renovovat byty. Ani církev se zpočátku do ničeho nehrnula. Doporučovala nespěchat a dodávala: kolínský chrám se stavěl přes šest století a nic mu neuteklo,“ směje se Güttler.

Naštěstí ho příroda vybavila patřičnou tvrdohlavostí. A tak stál u kolébky občanské iniciativy Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche a spustil rozsáhlé tažení za získáním peněz. „Nejprve jsme na koncertech vybírali marky do pouzdra od houslí. Teprve potom se zrodila nadace,“ vzpomíná.

Za body zlomu považuje dva okamžiky. Desátého prosince 1989 Berlínští filharmonici vybrali mezi sebou 7000 marek. Média tu zprávu ihned předala dál.

V roce 1990 zasáhl genius loci podruhé. V dubnu se v Bonnu předvedli tehdejšímu západoněmeckému kancléři Helmutu Kohlovi. „Nabídl, že také přispěje. Jenže kam s penězi? Jako občan NDR jsem tehdy nemohl mít na Západě konto. Volker Rühe, generální tajemník Kohlovy strany CDU, nám do 10 minut zřídil účet v bonnské spořitelně. Předtím jsem mu vystavil plnou moc — na rubu své navštívenky,“ vybavuje si Güttler.

Pak kdosi z nadace přišel s nápadem nabízet hodinky s kouskem pískovce, stavebním kamenem chrámu — bronzové za 500 marek, stříbrné za tisíc, zlaté za pět tisíc a platinové s diamanty za deset tisíc. „Jednou jsem jich v jedné restauraci prodal rekordních 61. V kufříku jsem jich přitom z pověrčivosti nosil pokaždé sto,“ podotýká.

Dílo se dařilo. Šest set tisíc lidí pak postupně věnovalo bezmála sto miliónů eur (asi 2,76 miliardy korun). Děti bílily své kasičky, vdovy převáděly dědictví, nositel Nobelovy ceny za medicínu Günter Blobel daroval její finanční prémii 1,8 miliónu marek — do posledního feniku. Nadace navíc sdružila 13 tisíc sponzorů ze 23 zemí.

Peníze poslal i polský Gostyň, kde vojáci wehrmachtu v říjnu 1939 zastřelili na náměstí 30 civilistů. Britský Dresdner Trust dal dohromady 700 tisíc liber (přibližně 24,8 miliónu korun). „Tak vypadá smíření,“ konstatoval jeho zakladatel, exdiplomat Alan Russell.

V noci ze 13. na 14. února 1945 perutě britských bombardérů rozpoutaly nad Drážďany armagedon: 35 tisíc mrtvých, tři čtvrtiny města srovnány se zemí. Uprostřed rozvalin přežil jako rozkročený raněný obr 91metrový kostel. Ještě dva dny stál. Pak se začala hroutit klenba, nakonec se zřítil.

Tento skvost v letech 1726-43 stvořil geniální architekt, o němž se šeptalo, že se spolčil se samotným ďáblem: George Bähr se totiž podle legend obešel bez výpočtů a nákresů, jen podle instinktu prý stavěl to, co jako tovaryš okoukal ve Florencii. První mše se však nedočkal. Možná ho zavraždili, anebo zvolil sebevraždu skokem z lešení.

Nejkomplikovanější rekonstrukce v dějinách světové architektury začala v roce 1994 tříděním, evidencí a restaurováním 22 tisíc kubíků suti. Přes 44 procent kamenů použitých při dostavbě pochází z původní stavby a na fasádě je poznáte podle nápadně tmavé barvy.

„Studovali jsme výpovědi svědků osudné noci a rekonstruovali postup zkázy. Skládali jsme obrovské puzzle. Mohli jsme s vysokou přesností určit, kam nalezené části patří. Každý kámen dostal pětimístné identifikační číslo a ze všech šesti, později z úsporných důvodů ze čtyř, stran jsme ho ofotografovali,“ vysvětluje mravenčí práci památkářka Ingrid Stiebnitzová.

Podařilo se objevit plnou čtvrtinu z obvodové zdi — 8390 kusů. Použít však šlo jen 3634 kamenných bloků. Stavitelé vycházeli z počítačového modelu původní stavby v měřítku 1:20 a jako po informačních zdrojích sáhli po starých fotografiích, stavebních plánech a zachovaných částech chrámu.

Zvláštní kapitolou zůstala vnitřní výzdoba a zařízení chrámu. „Někdy nám pomohly archívní dokumenty, jako v případě maleb v kupoli. Například z účtu na 200 gramů kobaltového prášku jsme podle plochy, na niž byl použit, vypočetli intenzitu modré barvy na fresce čtyř evangelistů,“ dodává doktorka Stiebnitzová.