Vyčarujte kouzelné dekorace z větviček

Bříza (Betula), to je panenka ustrojená do čistě bílých šatů a s bohatou hřívou tmavých vlasů, někdy tak dlouhých, že si je můžeme pohladit. Kdo jednou smýčil zápraží nebo chodníček metlou z březového proutí, po jiném koštěti už nesáhne.

Metly se vyrábějí ze suchého proutí, kdežto k tvorbě dekorací, jako jsou věnce nebo třeba srdíčka, která po upevnění k tyčce slouží jako zápichy do záhonu, potřebujeme čerstvé pruty. Z těch dlouhých uvijeme věnec stočením do kruhu, bude krásně hladký.

Uličnicky střapatý věnec zase vznikne, když z krátce střižených haluzek naděláme otýpky, které postupně přivážeme k základně vytvořené ze silnějšího drátu. Kdo by chtěl březový motiv ještě víc zdůraznit, zakomponuje do aranže pár křídově bílých polínek.

Líska obecná (Corylus avellana) je už od podzimu ověnčena jehnědami vyhlížejícími novoroční oblevu. Jakmile se v únoru, někdy už v lednu, dostaví, rozzáří se celý keř zlatým pylem a vůbec mu nevadí, že zem je ještě zabělená sněhem. Vrba jíva (Salix caprea) je opatrnější.

Chundelatými kočičkami se sice často chlubí už začátkem roku, než ale vykvetou, objeví se v kalendáři duben. Obě dřeviny dávají potravu včelám, nám zase pružné výhony různé tloušťky. Báječně se hodí pro záhonové obruby či plůtky. Jak na ně?

Silnější větve zapíchneme ostře seříznutým koncem hluboko do země v mírných rozestupech. Tenčí výhony mezi nimi proplétáme do kýžené hustoty či motivu. Větve můžeme vést křížem krážem, případně je svázat motouzem.

Použijeme-li čerstvé vrbové výhony, je možné, že se plot, průchozí oblouk nebo paraván pro lavičku na jaře zazelená. Snadno totiž zakořeňují, je-li půda kyprá a vlhká.

Povídá se, že komu na zahradě roste keř černého bezu (Sambucus nigra), ten má klíč k celé lékárně. A ta vůně! Když se na jaře promění v obří svatební kytici, utopí celou zahradu v medově ovocném parfému, jehož intenzitu oceníme v léčivém čaji nebo sirupu.

V létě na něm uzrávají šťavnaté plody, neodolatelné pro drozdy a černé kosy. Nakonec náš domácí keř bez velkých cavyků shodí listy a odhalí hrubou borku. Korunu je občas nutné buď prosvětlit a zbavit přestárlých větví, nebo vytvarovat a zmenšit.

Větve uvnitř skrývají měkkou bělavou dřeň, staré, usychající větve bývají duté. Toho využijeme a při aranžování jimi lehce protáhneme drátek nebo šňůrku.

Takové vánoční stromečky z nich vyrobené vtipně dozdobí stůl či parapet domácnosti v chalupářském i v populárním skandinávském stylu.

Stále zelenému břečťanu trvá mnoho let, než se ke šplhu vůbec rozhodne, kdežto přísavník (Parthenocissus) za stejnou dobu vytvoří oponu z listů tak hustou, že se pod ní úplně ztratí kmen stromu, plot i domovní stěna. Je to živel, a pokud ho chceme udržet pod kontrolou, musíme na něj vytasit nůžky minimálně dvakrát do roka.

Když si jeden z řezů necháme na pozdní podzim či konec zimy, získáme senzační šlahouny, které se ohýbají stejně vláčně jako těsto při pletení vánočky.

Platí to jak pro přísavník trojcípý (P. tricuspidata) s velkými lehce vykrajovanými listy, jenž si při šplhu pomáhá lepkavými destičkami, tak přísavník pětilistý (P. quinquefolia), který k cestě vzhůru využívá pevné úponky.

Šlahouny dlouhé klidně i 15 m přímo vybízejí ke smotání do hnízd a klubíček, která půvabně dozdobí nejrůznější zátiší. Dlouho vydrží, takže je využijeme i v letních kompozicích.