Článek
Kromě okouzlujícího vzhledu potěší pnoucí vistárie (Wisteria) rychlým růstem a dlouhou životností. Vydrží klidně víc než sto let. Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae), což prozrazuje podobnost s květy voňavého hrachoru, štědřence či lupiny.
Sněhová lavina. Starou zeď oživují bělostná květenství vistárie květnaté (Wisteria floribunda) Alba, která se sklánějí nad čerstvě zelené listy révy (Vitis coignetiae).
K nejpěstovanějším u nás patří dva druhy – vistárie čínská (W. sinensis) a vistárie květnatá (W. floribunda), která pochází z Japonska. Zatímco první jmenovaná vede své dlouhé výhony doleva, druhá se po opoře stáčí ve směru hodinových ručiček.
Kaskády plné květů a vůně
Něžné motýlkovité květy v převislých hroznovitých květenstvích vytvářejí v květnu a v červnu nádherné vodopády. Tam, kde vistárie rozkvete, zavládne noblesní atmosféra. Proto do její blízkosti umístíme pohodlnou židli. Lépe si tak vychutnáme i líbeznou vůni, která podle druhu a odrůdy připomíná vanilku, med nebo čerstvé ovoce.
Vzhůru do výšin! Od domovní zdi zachumlané do něžných fialových obláčků vistárie čínské (Wisteria sinensis) nikdo neodtrhne oči.
Vůní vistárie láká včely medonosné i zavalitou samotářku včelu drvodělku. A barvy květů? Tradiční je jemný fialkově šeříkový odstín. Uplatníme ho kdekoli stejně jako variety s bílými květy. Paletu rozšiřují růžové a tmavofialové odrůdy.
Listy a plody
Dlouhé zpeřené listy složené z malých, trávově zelených lístků si na jaře dávají na čas, jako by nechávaly prostor květům, aby lépe vynikly. V létě noří odpočívadlo či loubí do přívětivého šachovnicového stínu. Dospělá rostlina ochrání i před slabou dešťovou přeháňkou.
Život ze semínka. Než taková rostlinka vykvete, uplyne až deset let. Mnohem dříve se květů dočkáme od roubovance.
S podzimem se listy vybarvují dozlatova. V tu dobu mezi nimi visí již plně vyvinuté sametově chlupaté plody podobné fazolovým luskům. Zprvu jsou zelené, přes zimu rezatě hnědé. Na výhonech vydrží až do jara, než puknou a vytrousí semena. Pozor, semena obsahují jedovaté látky!
Bonus navíc. Sametově hebké plody jsou příjemné na dotek a výborně se hodí do podzimních aranží. Pozor, obsahují jedovatá semena!
Něžná divoška
Už krátce po zakořenění se vistárie šplhá do výšky rychlostí plevele. Pergolu ozelení během pěti let. Výhony dlouhé i víc jak 15 m v obou směrech jsou zamlada zelené a křehké, s přibývajícím věkem tmavnou a jsou z nich silné dřevnaté kmínky.
Pod zelenou střechou. Mohutná, bujně rostoucí liána zútulňuje venkovní odpočívadlo, dodává mu stín a pocit soukromí.
Rostlina těžkne, potřebuje pevnou, důkladně ukotvenou podpěru. Vysazujeme-li ji ke zdi, zapomeneme na okrasné treláže z dřevěných latěk, sílící kmínky je zpřelámou jako sirku. Snadno rozdrtí i okap. Ideální podpěrou jsou kovové mříže, tyče a lana.
Základy pěstování
Ideální je plně osluněné stanoviště, orientované na jižní či západní stranu.
Úrodná, dobře propustná půda s neutrální až slabě kyselou reakcí a dostatečným podílem jílovitých částic.
Růžové mámení. Při pohledu na růžolící motýlkovité květy se jen stěží ubráníme romantickým představám.
Kořenový bal uložíme tak hluboko, jak rostl v kontejneru. Místo štěpování by mělo být lehce pod povrchem půdy. Vistárie špatně snáší přesazování.
Oporu potřebuje záhy po výsadbě. Ke zdi, od které by kvůli hrozícímu suchu měla být aspoň 40 cm, ji navedeme po bambusové tyčce.
Důležitý zpětný řez
Aby tato bujná liána spolehlivě kvetla, vyžaduje každoroční zpětný řez. Jednou v létě, podruhé v zimě. Přehuštěná, těžko zvladatelná změť výhonů je nežádoucí.
Letní řez přichází po odkvětu na přelomu června a července. Všechny nové boční šlahouny zkrátíme tzv. na šest oček, tedy asi na 15 až 20 cm. Po zbytek léta odstraňujeme ty, které nám překážejí.
Zahradní dominanta. Nad letitou vistárií v podobě stromu se tají dech. Stříhané tisy s ní působivě kontrastují, zatímco rdesno jí barevně lichotí.
Zimní řez je nejdůležitější. Provádíme ho podle počasí od prosince do února. Seřezáváme všechny postranní výhony na délku okolo 5 až 10 cm, tedy na dva až tři pupeny.
Dobré tipy
Vistárii kupujeme jako roubovanou, dvou- až tříletou rostlinu. První květy se objeví zpravidla tři až čtyři roky od výsadby. Hned od počátku navedeme vistárii správným směrem. Nikdy rostlinu nenutíme otáčet se naopak.
Výhony po opoře vedeme pokud možno vodorovně, podpoříme tím větší násadu pupenů a bohatší kvetení. Nemáme-li vhodnou konstrukci pro pnutí, můžeme z vistárie vykouzlit nevšední stromek.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Vybereme jeden výhon pro budoucí kmínek. Z něj důsledně odstraňujeme šlahouny vyrážející odspodu. Nakonec založíme a vytvarujeme korunku.