Užijte si rozkvetlé finále zahradní sezony

V listopadových mlhách přicházejí ke slovu kromě chryzantém i další opozdilci z řad trvalek. Některé kvetly už v létě a s příchodem svěžejších teplot nabírají druhý dech, zatímco jiné na tuhle část roku trpělivě čekaly.

Teď spojily síly, aby nám i hmyzu bylo na cestě k zimě veseleji. Jak se jmenují a kde nejlépe prospívají?

Kdyby rozchodníkovec zmizel ze světa, byl by hmyzí jídelníček o dost chudší.

Všude, kde rozvíjí svá plochá, obláčkově vykrajovaná květenství, tam poletují včely, čmeláci i nejrůznější motýli. Láká je nektar nastřádaný v bledě až červánkově růžových, vzácněji bílých kvítcích ve tvaru hvězdičky.

Není-li rostlina přestárlá, přehnojená nebo zasazená ve stínu, dospívá ve statný polštář měřící na výšku okolo 45 cm. Už dva nebo tři trsy udělají velký dojem, zvlášť, když jim vypomůžou hvězdnice, šanty (Nepeta) nebo jemné okrasné trávy v podání třtin (Calamagrostis) a kavylů (Stipa).

Rozchodníkovec odolává chorobám, mšicím, slimákům i suchu, protože si vodu střádá do zásoby v masitých listech a stoncích. Přemíra vláhy ho ničí. Nůžky na něj vytáhneme až zjara.

Moderní botanika si vzala na paškál naši domácí bylinu, kterou všichni známe pod jménem rmen barvířský, a zařadila ji do rodu marunek.

Název se změnil, avšak pěkná tvář se zlatožlutým úsměvem téhle mrazuvzdorné, leč krátkověké rostlině s aromatickými listy zůstala. Na slunci a v drenážované půdě oplývá zdravím i bohatstvím pylu.

Vonné květy, usazené na tenkých lodyhách ne víc než 70 cm nad zemí, obsahují žlutý pigment, který je vhodný k přírodnímu tónování bavlny či lnu. Kdo rád pozoruje život samotářských včel, ten už si možná všiml, že čalounice občas používají k zavíčkování hnízdních dutinek, krom tradičních úkrojků zelených listů, také marunkové okvětní plátky.

Marunek kvete v létě a po seříznutí znovu na podzim. Tvorbu poupat podpoříme vyštipováním zavadlých úborů. Dobře vzchází ze semen vysetých na jaře přímo do záhonu. Pozor, semenáčky chutnají slimákům!

Opravdoví motýli už se schovali, nebo odletěli za teplem.

Ale těm, co narostla křídla z květních plátků a od léta vysedávají na 50 až 100 cm vysokých, jako drátek tenkých, stoncích svíčkovce, se do úkrytu ještě nechce. Křehké květy s nápadně dlouhými tyčinkami jsou k mání v bílé barvě a škále růžových odstínů.

Díky sporému olistění působí celá rostlina průhledně. I při masové výsadbě propůjčuje záhonům přirozenou lehkost. Ostatním nepřekáží, neomezuje je v růstu a ani jim nebere živiny. Naopak.

Na suchých slunných stanovištích v chudší půdě prospívá lépe, nerozklesává se a déle vydrží. O dlouhověkosti však nemůže být v našich končinách řeč. V zahradnictví se stále ještě objevuje pod starším latinským jménem Gaura.

Kdo si do zahrady pořídí exotickou liriope, ten se na podzim začne vysloveně těšit.

Na jaře a po většinu léta bychom si ji mohli splést s trsem trávy, jenže pak se nad leskle zelenými nebo panašovanými, mírně skloněnými listy začnou klubat tmavé stonky s klasy levandulově modrých, baňatých poupat.

V tu chvíli jako by se zjevil modřenec, s nímž liriope pojí příbuzenské pouto. A nejen s ním, také s chřestem či bohyškou. Kvítky se otevírají postupně po dobu několika týdnů a nové, asi 30 cm vysoké, květní stvoly vyhánějí několik měsíců.

Podzimní modřenec, jak se téhle mrazuvzdorné trvalce říká, ukazuje všecky své přednosti v živné, nepodmáčené, kyselejší, zamulčované půdě na polostinném místě. Slunce či stín toleruje jen v propustné, nevysychavé zemině. Pokud se na stálezelených listech nepěkně podepíše zima, seřízneme je těsně nad zem, a brzy vyraší nové.

Bohatě kvetoucí slunomilná, k suchu tolerantní trvalka, která k nám připutovala ze Severní Ameriky, trochu mate druhovým jménem.

Na rozdíl od vřesovce totiž vytváří husté trsy vysoké skoro až do pasu. Co má však s přízemním keříkem společné, to jsou zdrobnělé bezřapíkaté lístky. V říjnu žloutnou a opadávají, zato bělostné úbory se zlatými očky se při vlídném počasí otevírají po stovkách až do prosince a jiskří přitom jako mléčná dráha na obloze. Čím víc jich kvete pohromadě, tím je efekt mocnější.

Po odkvětu výhony seřízneme, aby na jaře nezacláněly novému rašení. Ač jsou stonky pevné, hrozí trsům rozklesávání, proto nad ně, když jsou ještě malé, postavíme kruhovou podpěru. Vůči padlí je tento druh hvězdnice poměrně odolný. Nesmíme ji však stresovat v příliš mokré půdě.

Tato úchvatná odrůda krátce po premiéře v roce 2000 zakotvila na špici nejvyhledávanějších a nejspolehlivějších trvalek.

Velké miskovité květy předčí půvabem většinu ze stovek kakostů. Mají pět širokých modrých plátků s levandulovým přelivem, zdobených vínovými žilkami směřujícími do bílého středu. Díky tomu, že jsou květy sterilní, nakvétají nepřetržitě od začátku června až do půlky listopadu. Nektarem včely nepohostí, zato pylu bohatého na bílkoviny mají na rozdávání.

Rozanne je skvělou podrostovou květinou popínavek a světlých keřů, společnicí mnoha květin a trav, hustotou odpuzuje plevel a použít ji můžeme na sto způsobů. Snad jen na okraj trávníku se nehodí kvůli plazivým výhonům, které překážejí při sečení. Naopak přes hrany zvýšených záhonů a nádob malebně přepadají. Jediné, co dlouhověká trvalka neskousne, je temný stín a na troud vysušená půda.