Článek
Rajče není naší původní rostlinou, ale společně s paprikou, tykví, bramborami a dalšími plodinami bylo dovezeno až po objevení Nového světa. Pochází z Jižní Ameriky, pravděpodobně z Peru. V Evropě se nejdříve rajčata začala pěstovat v Portugalsku a Itálii. Nepěstovala se však pro sklizeň plodů, ale jako dekorace.
Využití plodů přišlo až o něco později. U nás se rajčata sice pěstovala v 19. století, ale silněji se rozšířila až o století později, kdy jejich obliba stoupala přímo raketově.
Sadba
Sazenice si musíme předem předpěstovat, postupně otužovat a vysadit ven až v době, kdy máme jistotu, že nepřijdou mrazíky.
Osivo pro předpěstování sadby vyséváme přibližně v polovině března nejlépe jednotlivě do kelímků, sadbovačů apod., abychom nemuseli přepichovat. Pokud nemáme možnost umístit výsevy do teplého pařeniště nebo do skleníku, umístíme je na okenní parapet v obytné místnosti, aby rostlinky měly světlo a nenachladly. Pařeniště větráme, rostliny umístěné v bytě vynášíme např. na balkón či terasu, abychom je postupně otužili. Nasazení květů nevadí, sazenice lze vysazovat i s malými plůdky.
Výsadba
V našich klimatických podmínkách pěstujeme na teplo náročná rajčata na slunných, vzdušných místech nebo ve fóliovnících či sklenících.
Ven je sázíme po ledových mužích v druhé polovině května až začátkem června.
Vysazujeme tak, aby dolní třetina až polovina sazenice byla v zemi. Výhodnější je proto vysazovat šikmo, zvláště jsou-li rostliny trochu vytažené. Z části, která bude v zemi, odstraníme listy. Po celé délce ponořeného stonku vyrostou adventivní kořeny, které napomáhají výživě rostliny.
Výhodná je tzv. výsadba na vodu: hlubší jamku důkladně prolejeme vodou, šikmo vložíme sazenici, opět přilijeme vodu a po vsáknutí přihrneme suchým substrátem a již nezaléváme.
Pěstování
Rajčata se dělí na základní dvě skupiny – tyčková (indeterminantní), která dorůstají délky přibližně 2–3 m, a keříčková (determinantní).
Tyčkové odrůdy rostou bujně, proto je pěstujeme upevněné k opoře. V paždí listů se derou na svět postranní výhony, které pravidelně vylamujeme. Můžeme je pěstovat na jeden výhon, ale také na dva či tři.
V druhé půli srpna zaštípneme růstový vrchol za posledním vijanem s plody. Tím podpoříme dozrávání ponechaných plodů. Také odstraňujeme spodní listy pod odplozenými vijany.
Keříčkové odrůdy jsou nízké a kapacitu keře rychle doplňují postranní výhony, které opět ukončí růst květenstvím jako hlavní vrchol. Proto nevyžadují oporu ani vylamování výhonů. Pravidelně zaléváme a přihnojujeme.
Přirychlit vývoj rajčat můžeme mj. různými fóliovými tunely, rukávci, pěstováním v pytli, který časem úplně otevřeme.
Z jedné rostliny bychom měli sklidit přibližně 6–9 kg. Než přijdou první mrazíky, všechny plody sklidíme včetně zelených. Ty můžeme naložit zelené, nebo je nechat dojít.
Choroby
Se škůdci to u rajčat není tak hrozné, zato houbové choroby dělají problémy pravidelně.
Nejvíce nás dokáže pozlobit plíseň rajčete (kdysi uváděná jako plíseň bramborová), která v některých letech rostliny rajčat zcela decimuje.
V posledních letech se zjistilo, že plíseň bramborová je jiný patotyp téže houby (Phytoftora infestans) a že tato choroba z brambor na rajčata nepřechází. Houba způsobuje skvrny na listech, stoncích i plodech. Nejdříve jsou vodnaté, šedavě zelené, postupně zhnědnou a usychají. Šíří se větrem, podmínkou napadení je ovlhčení rostlin trvající několik hodin. Některé odrůdy jsou odolnější. Přípravků na ochranu je mnoho, je však nutné vždy dodržet ochrannou lhůtu.
Další chorobou je septoriová skvrnitost, která tvoří jen drobné skvrnky na listech, protáhlé na stoncích. Při velkém napadení mohou rostliny odumírat. Používáme shodné přípravky jako na plíseň rajčete.
Padlí se projevuje moučnatými povlaky na listech. U venkovních rostlin nebývá časté, pouze když je rostlina infikována již při předpěstování.
Běžnou chorobou mnoha rostlin je plíseň šedá, dnes správněji šedá hniloba (botrytida). Nejvíce škodí u klíčních rostlin. Na plodech může vytvářet jakési světlé kroužky, které jsou však jen vadou na kráse. Běžně se choroba projevuje šedohnědým povlakem. Prevencí je větší spon a vzdušnost rostlin.
Sortiment odrůd
Sortiment rajčat zahrnuje několik desítek odrůd.
Existuje obrovská rozmanitost plodů ve velikosti i tvaru – od okrasných balkónových rajčátek (Aztek, Venus, Vilma), převislých rajčátek (Tumbling Tom Red a Tumbling Tom Yellow) přes různá rybízová, koktejlová (Bejbino F1), třešňová (Cherrola F1), datlová až po robustní beefsteakové plody, které mohou vážit až 0,5–1 kg (Homestead, Brutus).
Fakta o rajčatech
Rajčata obsahují hodně vitaminů, především vitamin C, E a provitamin A, dále cukry, vlákniny, organická barviva, aromatické látky a kyseliny.
Podporují krvetvorbu, chrání srdce, posilují imunitu a mají antibakteriální účinky.
Rajčata dokážou naše tělo bránit i před volnými radikály. Za hlavní antioxidant je považován lycopen. Jde o barvivo — pigment, který je odpovědný za červené zbarvení. Výhodou sice je, že značnou část úrody rajčat spotřebujeme čerstvou, neupravovanou tepelně, ale naopak tepelnou úpravou se dostupnost lycopenu zvyšuje.
Muži, kteří konzumují větší množství rajčat, bývají méně ohroženi rakovinou prostaty.
Pestrost je i v barevnosti. Pěstují se plody sytě červené, oranžové, žluté, téměř hnědé nebo dvoubarevné – červené se žlutým žíháním apod.