Článek
Ludmila Vaverková je velikou milovnicí rododendronů a ušlechtilých neopadavých keřů, které tvoří kostru zahrady v doprovodu s množstvím jehličnanů.
Zahrada Ludmily Vaverkové patří k nejhezčím v oblasti.
Spodní patro její rostlinné říše oživují četné polštáře letniček. Záhony ladných oblých tvarů se rozbíhají volně po travnaté ploše před rekonstruovanou chalupou z 19. století a hýří po celý rok všemi barvami.
„Rododendrony mám snad ve všech odstínech, které se u nás dají koupit. Dokonce mám jeden keř z Anglie, který jsem si tam pořídila na dovolené,“ ukazuje hostitelka na sytě rudý rododendron. Vzápětí přechází k dalšímu: „A tenhle, když rozkvete, má květy celé tuhé, že vypadají jako ze skla. To je taková krása po ránu, když se na nich zachycují kapky rosy!“
Zdejší klenot — trojbarevný rododendron. Na poupatech je ještě patrné červené zabarvení, květy jsou už ale světle růžové. Když keř odkvétá, mají květy barvu žlutou.
Skutečná chlouba mezi rododendrony mě ale teprve čeká. Moje průvodkyně se zastaví u na první pohled hezkého, květy obsypaného keře rostoucího nedaleko jezírka. „Tenhle je ze všech nejkrásnější. Je totiž trojbarevný. Když nasadí poupata, jsou červená. Rozkvetlý má barvu růžovou, a když už odkvétá, je žlutý,“ popisuje.
Jezírko z bazénu
Vaverkovi se na Souvrať přistěhovali na jaře roku 1990 a od té doby se zahrada neustále rozvíjí. Původní jablečný sad ve spodní části pozemku vzal před patnácti lety za své. Místo něj vzniklo jezírko s párem laviček jako klidné zátiší pro večerní odpočinek s výhledem do kraje.
Pohodlné lavičky pro chvíle večerního odpočinku u jezírka v těsné blízkosti rozkvetlých rostlin.
A jak vzniklo jezírko? Když praskl nosný límec nafukovacího bazénu, zbylo neporušené dno. Právě to dalo základ stavbě jezírka. Vaverkovi vyhloubili jámu, vystlali ji plachtou z bazénu, kterou na okrajích zakryli kameny. Pak už zbývalo jen nalít vodu, dodat sem tam nějakou tu vodní květinu a 14 červených karasů dostalo nové bydlení.
Jak tady vznikají záhony?
Zahrada je pro Ludmilu Vaverkovou živý organismus, který vyžaduje trvalou péči a který se neustále rozvíjí. „Vždycky jsem vytvořila jeden záhon, ale pak mi přišlo, že je toho nějak málo, a tak jsem přidělala další,“ směje se.
Tento rododendron má tuhé, jakoby skleněné květy.
Na jejich zakládání má už vypracovaný přesný postup: Nejprve ušlape trávu ze sekačky do požadovaného tvaru. Když je podoba záhonu daná, začne jej osazovat květinami. Do posekané a udusané trávy vyhloubí dolík, který zasype kvalitní hlínou a kompostem. Tam zasadí rostlinu a vše překryje vrstvou kůry. Tráva, která je vespod, se pozvolna mění v kompost a dodává rostlinám živiny.
Mezi nejzajímavější dominanty – dřeviny na pozemku patří modřín poléhavý. Za ním je túje, cedr atlantský a bělavá svída.
Mnoho keřů rododendronů si paní Ludmila vypěstovala sama. Naučila se je množit hřížením. Zapustí větvičku do země, přeloží ji třeba kamenem a ona za čas sama pustí kořeny. I díky tomu se na své zahradě může těšit více než dvěma stovkami rododendronů a azalek.
Levou stranu skalky si zabrala kleč, odkvetlý červený kdoulovec a brslen, jemuž ve žluté záři zdatně sekunduje janovec.
Fantastická hra barev: žlutá azalka, červený a bílý rododendron, temně modré hořce, fialové petrklíče, vpravo konifera, vlevo vzácný ostrolistec. Ten dle prodejců neměl vydržet v tuhých podkrkonošských podmínkách déle než rok. Je zde už skoro patnáct let.
Starý dřevěný škopek po babičce posloužil jako květináč pro túji.
Trochu nenápadně vykukuje z barevné záplavy japonská stromková vrba Hakuro Nishiki, která vyžaduje silný řez.
Tmavě červený keř vpravo je azalka, která na rozdíl od své oranžovokvěté sousedky oplývá sytě červenými květy, bochánky před ní jsou zelené rozchodníky, jejichž čas přijde na podzim, a žlutě kvete bochánek pryšce. Fialovými kvítky oživují záhonek floxy.
Každý záhon je plný udivujícího množství rostlin. Jsou zkombinované tak, aby po celý rok něco kvetlo. Jako lemy jsou použité skalničky floxy šídlovité, následuje keřík badanu s kulatými listy, středové části vévodí kapradiny, túje jsou výškové dominanty.
Okraje záhonků dosazuje majitelka zahrady barevnými polštářovinami, jak sama různobarevně kvetoucím rostlinkám říká.
Podstatou úspěchu při tvorbě nových záhonů je dovednost majitelky zahrady využít vše dostupné. Starý pařez dal základ malému vřesovišti, které nádherně rozkvétá hlavně k podzimu. Vřesoviště chrání nízké konifery.
