Poznejte rostliny, které sucho v zahradě nezaskočí

Čím to je, že některé druhy vydrží bez deště a zalévání delší dobu než ostatní? Znají způsob, jak s vodou šetřit a kde ji získat, když je nejhůř. Spousta z nich má hlavní kořeny buď velmi dlouhé, schopné sát vláhu z hloubi země, nebo tlusté dužnaté, které po napití nabobtnají a v hubených časech vodu postupně uvolňují.

Experty na sucho poznáme i podle listů. Často jsou potažené hustou vrstvičkou chloupků či vosku, která je chrání před vysušujícím větrem a horkem. Některé druhy své listy dokonce zmenšily, aby omezily ztrátu vody. Na jaké rostliny se můžeme spolehnout, když mráčkům na obloze není do pláče?

Všestranná trvalka s úctyhodnou přizpůsobivostí najde díky nekomplikovanému, bezprostřednímu vzhledu uplatnění v zahradě jakéhokoli stylu. Bratranec jabloně nehýří barvami, ani když vykvete nežadoní o pozornost, přesto se mu jí dostane, protože to vypadá, jako by se na zem snesly nadýchané obláčky, byť mají limetkově zelený odstín.

Necháme-li mu volnou ruku, zakotví jeho lehounká semínka i na místech, která bychom sami jen obtížně osazovali. Třeba spáry ve zdi či praskliny v betonovém chodníčku.

Zajímavost: Pletiva přes noc vylučují vodu, která na listech ulpívá jako rosné kapky. Říká se tomu gutace. Ve středověku věřili, že z nich vzniká elixír života.

Ve slunné Kalifornii se tahle delikátní a nepřehlédnutelná příbuzná máku rozlévá po pláních jako tekuté zlato. Ani v zahradě tomu nemusí být jinak, sluncovka nám s tím dokonce ochotně pomůže.

Jako většina letniček se totiž ráda po odkvětu vysemeňuje. Hedvábitě žluté, řidčeji červené, růžové či bílé květní plátky, které se při špatném počasí hromadně stáčejí do ruličky, dokonale ladí s jemně stříhanými zelenými listy s nádechem do šedomodra. Kvůli dlouhým řepovitým kořenům rostlině nesvědčí přesazování.

Tip: Až uzrají semínka, schováme si jich pár na příští rok a vysejeme je do truhlíku vedle tradičních balkonovek. Sluncovka jim dá hravý šmrnc.

Je k neuvěření, jaká nádhera vyroste ze semínka titěrnějšího, než je mák. Divizna je tak plodná, že by jediná rostlina stačila k založení plantáže. Na záhonu ale tahle okouzlující, až 2 m vysoká manekýnka, štíhlá jako proutek, udělá dojem i ve střídmějším počtu, roztroušená jakoby náhodně tu a tam.

Je to dvouletka, to znamená, že v prvním roce po výsevu tvoří listovou růžici a teprve v tom dalším slavnostně kvete jásavě žlutou barvou, která přináší radost do zahrady i do života.

Věděli jste, že… plodenství se skládá z padesáti, někdy i víc než sto padesáti tobolek, z nichž každá je kolébkou pro přibližně pět set semen?

Nenajde se nic, za co by si čistec vysloužil černý puntík. Největším kladem, vedle toho, že ho nevyvede z míry ani palčivé sucho, je to, že zahradu zdobí ve všech ročních obdobích.

V červnu, jakmile na půl metru vysokých lodyhách zasvítí růžovofialové kvítky s pyskatou korunou, se stává svědkem boje o nektar mezi čmeláky a včelami, z nichž nejhrozivěji vypadá mírumilovná drvodělka fialová. Stříbřitě chlupatá trvalka se plošně rozrůstá a vzniká z ní působivé orámování zahradních cest i záhonů.

Tip: Pod ochranou vlnatých listů spinkají a přezimují berušky i jiná drobná žoužel. Listy můžeme použít jako výplň do hmyzích domečků.

Kdo by si pomyslel, že její sestřičkou je obyčejná hluchavka? Roste téměř před očima, a když jí neodepřeme šanci se po odkvětu vysemenit, vytvoří časem bujný porost.

Atraktivní trvalka otevírá nejčastěji fialkové květy dřív než skončí jaro, pak si dá pauzu a od půlky prázdnin kvete znova až do podzimu. Magnetickou silou přitahuje včely. Ani náš nos jí neodolá, jakmile k němu vystoupá vůně uvolněná při dotyku z drobných šedoplstnatých listů. Bezvadně si rozumí s růžemi a vůbec skoro se vším, co kvete.

Zajímavost: Krom odrůd vyšlechtěných pro větší bílé a růžové květy zaujme i obyčejná šanta kočičí (N. cataria). Domácí šelmičky z ní jsou úplně paf!

Juka je exotická rostlina, která se dokáže se suchem poprat levou zadní. Vytváří obří, až metr široké a skoro stejně tak vysoké trsy mečovitých listů. Anebo jehlic, když se sivě zelené listy schoulí před mrazem do trubičky.

V první polovici léta vyrážejí ze středů tuhé, okolo 2 m dlouhé stvoly ověnčené desítkami krémově bílých, zvonkovitě skloněných květů bez vůně. K oživení záhonu či štěrkoviště přispěje i odrůda Bright Edge s listy lemovanými krémovou žlutí.

Věděli jste, že… juka není trvalkou, ale menším keřem bez zjevného větvení? Vytváří celoročně zelený pohledový akcent.

Může se vám hodit na Seznamu: