Článek
Pro zahradničení se Petr nadchl v 90. letech, kdy se u nás začaly prodávat velké výpravné knihy o zahradách.
„Velmi se mi líbí řekněme anglické neformální venkovské zahrady. Květiny, hlavně trvalky, růže, stromy, hlavně listnaté a okrasné keře. Nabídka rostlinného materiálu je nyní nepřeberná, mrzí mě, že na zahradách je k vidění stále to samé,“ píše Petr.
Čtenář si libuje v zahradách, kde se zelený trávník vine mezi záhony květin, kvetoucími keři a ovocnými stromy. A když tomu všemu vévodí záplava růží.
Trávník seká nízko, používá vřetenovou sekačku. Oceňuje vizuální kontrast mezi nízkým, svěže zeleným kobercem a vysokými kvetoucími rostlinami.
Petr upozorňuje, že květinová zahrada je celoroční zápřah. Pečovat musí nejenom o květiny samotné, ale také pro ně připravovat neustále vhodnou půdu. Jeho zahrada není totiž z tohoto hlediska právě ideální.
Půda je silně jílovitá, a tak ji musí neustále upravovat. Už sedmým rokem proto na záhony přidává nejenom kompost, ale také písek a štěrk.
Díky spoustě keřů a listnatých stromů má velké množství listí, s nímž se musí podzim co podzim vyrovnat. Ale nezbavuje se ho. Část použije pro zakrytí záhonů, aby nepromrzaly při prvních zimních mrazících, když ještě není napadaný sníh. Zbytek spotřebuje do kompostu.
Kompostu rovněž věnuje velkou péči. „V zimě, když není mráz, opravuji kompost, prosívám uzrálý a připravuji místo pro nový. Ten proces, kdy ze zelené hmoty vznikne něco tak prospěšného, mě nepřestává fascinovat,“ poznamenává Petr.
Ačkoli na svém pozemku pěstuje mnoho desítek druhů rostlin, nejpočetněji a nejrozmanitěji jsou u něj zastoupeny růže, a to hned sedmnácti druhy.
„Růže nešlechtím, nejsem na ně odborníkem. Je to jen koníček. A královna, která patří na typ zahrady, který mám rád,“ říká skromně.
Růže kupuje prostokořenné i květinkované, nejlépe v květu. Pak si totiž může být jistý jejich skutečnou barvou.
„Ta u prostokořenných růží někdy neodpovídá štítku a při prvním kvetení může (ne)mile překvapit,” vysvětluje Petr.
Sází je do hlubší úživné půdy, ideálně na místo, kde proudí vzduch, aby rychle osychaly a nevznikaly na jejich listech plísně a jiné choroby.
Na zimu pak všechny keřovité i popínavé druhy obalí netkanou textilií, eventuálně zakryje chvojím. Rostliny tak chrání nejenom před mrazy, ale překvapivě i před přílišným teplem.
Na jaře je hnojí, nejlépe speciálním hnojivem na růže. Ostříhá odumřelé výhony a ty, které to potřebují, zkrátí na třetinu až dvě loňské délky.
„Po prvním odkvětu důsledně odstříhávám odkvetlé květy, ať se nevysilují šípky (semeny) a rychle utvoří druhé květenství. Před ním podruhé a naposled pohnojím. Vyšší růže potřebují opory, obzvláště ty anglické s obřími květy by se polámaly,“ radí Petr.
„Bohužel musím stříkat proti klasickým chorobám. Dle potřeby, ale nejlépe na jaře na právě rozvinuté listy,“ doplňuje.
Před zimou Petr všechny růže okope a pohnojí kompostem, čímž chrání roub. Důrazně ovšem doporučuje veškeré nemocné větvičky a listí pálit, nikoli kompostovat.
Růže pak Petr zalévá pokud možno pod rostlinu, ne na listy.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Stromkové růže je opravdu potřeba dobře chránit proti mrazům, zejména v místě roubu a kmínek! A kochat se, kochat se, kochat se. Donekonečna. Příroda je ten nejúžasnější malíř,“ uzavírá svůj dopis Petr.