Inspirativní příběh lesní zahrady

Historii této zahrady nedaleko Prahy začali paní Eva s manželem psát v roce 2007, kdy koupili malý dům s poměrně velkým pozemkem. Samotná zahrada má dnes asi 1800 m².

Začátky jejího budování byly krušné, museli odstranit několik větších i menších zahradních staveb, které pozemek hyzdily, a pokácet desítky náletových stromů a keřů, které prakticky znemožňovaly volný průchod kolem domu. Dům zrekonstruovali a teprve potom přišla na řadu zahrada.

Od začátku zakládání zahrady byla paní Eva přesvědčená o tom, že tahle zahrada má velký potenciál.

Ve svých představách viděla hustý zelený trávník pod vysokými, dnes již více než padesátiletými borovicemi, to vše doplněno keři, jako jsou barevně kvetoucí rododendrony, odolné bobkovišně, tavolníky, túje či tisy.

Zpočátku musela překonávat nedůvěru jak svého manžela, tak i zahradníků, se kterými o své představě hovořila. Všichni totiž říkali: „Trávníku se v lesním prostředí nebude dařit, je potřeba vzít v úvahu kyselé pH lesní půdy, neustále padající šišky, jehličí a větvičky...”

Eva však byla rozhodnutá si svoji představu o zahradě s trávníkem v lese splnit. Poté, co se jí podařilo přemluvit manžela, postupně přijely tři velké tatry, plně naložené zeminou, kterou zahradním kolečkem manželé systematicky rozváželi po pozemku a připravili tak půdu na zasetí trávníku.

Na výsev majitelé použili běžné travní semeno do sucha a částečně do stínu, po zasetí semínka zaválcovali do půdy, pohnojili a po dobu několika týdnů kropili zahradní hadicí. Pak se konečně začala objevovat zelená stébla nového trávníku.

Po pár letech ručního zalévání a letních tropických teplot bez dešťových srážek však bylo jasné, že se bez automatického zavlažovacího systému neobejdou. Obrátili se tedy na malou rodinnou firmu, která vymyslela technické řešení závlahy a zakázku i zrealizovala.

Dodnes k nim majitel firmy jezdí 2x ročně: na podzim systém zazimuje a na jaře opět připraví na nadcházející sezonu.

Na závlahu používají majitelé vyčištěnou vodu z vlastní domovní čističky odpadních vod a v době zvýšené spotřeby si pomáhají i vodou ze studny.

V lesoparku, jak zahradu paní Eva s manželem někdy nazývají, roste přibližně stovka vzrostlých stromů. Převažují mezi nimi borovice, zastoupené jsou ale i jedle, smrky, břízy a duby.

Původním exemplářům je zhruba 50 let, stromy a keře, které sázeli sami, jsou daleko mladší, mezi 3 až 14 lety. Díky závlahovému systému a pravidelné péči se stromům, keřům i trávníku velmi dobře daří.

Původní tři staré rododendrony bylo potřeba zmladit. Povedlo se a od té doby každé jaro nádherně kvetou. A jejich věk? Dnes je jim skoro třicet.

V průběhu let majitelé vysázeli dalších zhruba dvacet rododendronů různých barev a velikostí. Nejmladšímu z nich jsou 3 roky. Paní Eva jim vždy na podzim poskytne kopeček rašeliny a celoročně dostatek vláhy. Proto rostou zdravé, s minimálním výskytem houbovitých chorob a hmyzích škůdců.

Keře také často paní Eva prohlíží a může tak rychle reagovat na případné problémy. Rovněž doporučuje: pokud budete rododendronům odstraňovat odkvetlé květy, příští rok bohatěji pokvetou.

Sen o trávníku v lese se tedy paní Evě do posledního písmenka splnil. Ale bez úsilí, nadšení, houževnatosti a pracovitosti by se žádný podobný zázrak nedostavil...