Článek
Díky barvě, tvaru a odolnosti zdobí zahradu většinu dní v roce. Není to však jen trvanlivé potěšení pro oko, co tuhle severoamerickou krásku uvedlo do síně slávy.
Už staří indiáni si jí cenili pro vysoký obsah protizánětlivých látek, které najdeme v přípravcích z ní vyrobených na posílení imunity. Ať se na ni podíváme z jakéhokoli úhlu, vždy dokáže něčím překvapit a zaujmout.
Něžná víla. Tak působí Echinacea pallida, kterou poznáme podle úzkých, dlouze splývavých jazykovitých květů.
Barevný ježek
Odvěká léčivka a dekorativní trvalka v jednom má hned několik jmen. Zatímco někdo upřednostňuje třapatku, jiný používá novější výraz třapatkovka, aby nedocházelo k záměně s její sestřenicí rudbekií (Rudbeckia), pro kterou se dřív vžil rovněž název třapatka.
Nebo jí prostě můžeme říkat po latinsku echinacea, což vychází z řeckého slova echinos, ježek.
Hravé šlechtění. Úbory některých nových odrůd zdobí místo pichlavých bodlin zkadeřené bambule.
Co německého botanika Conrada Moencha při hledání jména inspirovalo, není těžké uhádnout. Stačí se podívat na středová lůžka plná žlutých, oranžových, až načervenalých pichlavých bodlin. Ty jsou součástí květního úboru a tvoří husté shluky ve tvaru talíře, buřinky či šišky.
Teprve při bližším pohledu zjistíme, že se mezi nimi schovávají pohárky s nektarem. Zato jazykovité květy nikdo nepřehlédne! Hýří exotickými barvami, od plameňákově růžové přes papájově oranžovou až k červeni granátového jablka. Nebo dáte přednost odrůdám s květy v barvě limetky či smetany?
Pod sněhem. Zima se na trvanlivých ostatcích umí pořádně vyřádit. Na kompost je proto odkážeme až na jaře.
Od tinktury po prérii
Nejrozšířenějším druhem je medicínsky cenná echinacea nachová (Echinacea purpurea). Čaj z jejích květů je prý prakticky neúčinný, kdežto macerací v alkoholu se jak květy, tak kořeny proměňují v léčivou tinkturu, která mj. pomáhá při chřipce a nachlazení, usnadňuje zažívání a urychluje hojení kožních poranění.
Léčivá tinktura. Podporuje přirozenou obranyschopnost. Vzniká macerací květů či kořenů v alkoholu.
Vzešlo z ní už tolik podmanivě krásných odrůd včetně plnokvětých, že v mnoha z nás probudila sběratelskou vášeň. Na záhonech se uplatňuje ve vůdčím postavení i jako doprovod, záleží na tom, v jakém počtu ji vysázíme.
Kdy sázíme? Na jaře. Při zajištění dostatečné zálivky také v létě, a pokud dovolí počasí, tak klidně ještě v listopadu.
Naopak je úplně jedno, jestli k ní nastěhujeme staromilský řebříček s kohoutkem věncovým, denivkou, lilií, hortenzií, bělotrnem, zlatobýlem, krásenkou a měsíčnicí nebo moderně působící trávy, juku, rdesno či kniphofii s montbrécií. Výsledek bude vždycky stát za to.
Koho baví rozvolněné výsadby lučních květin a divokých trav, tomu nesmí chybět echinacea bledá (Echinacea pallida). Ta je na rozdíl od své sestry méně křiklavá, více subtilní a přitom stejně nenáročná a svolná k přesévání.
Sklizeň. Zatímco kořeny lze pro medicínské účely sklízet po dvou až čtyřech letech, úbory otrháváme každý rok.
Jen samé radosti
Do těchto rostlin se zakoukaly už celé generace zahradníků, bylinkářů, floristů, radost z nich má hmyz, včelaři i fotografové. Včely, čmeláci a motýli usrkávají sladkou šťávu beze spěchu jakoby v omámení, že jim nevadí ani objektiv v těsné blízkosti.
Sladká hostina. Středové lůžko ukrývá trubkovité kvítky s nektarem a pylem pro včely i motýly.
Kdo na podzim odolá nutkání zbavit se uschlých částí, zažije dvojnásobné potěšení. Poprvé když spatří šperky, které ze semeníků trůnících na 40 až 100 cm vysokých stoncích vykouzlí jinovatka a sníh.
Znovu pak když objeví novou generaci rostlinek vzešlých ze semen, která se v zimě vytrousila z plodenství dřív, než je stačili slupnout hladoví stehlíci.
Pro pokročilé i začátečníky
Uchytí-li se semenáčky jinde, než si přejeme, prostě je nožíkem nebo lopatkou vydloubneme ze země a přesadíme.
Krom množení semeny je možné jarní dělení vzrostlých trsů.
K plné spokojenosti echinaceám postačí laskavý dotek slunce a běžná zahradní půda s drobtovitou strukturou, která se postará o to, aby v zimě nestály v mokru. Dobře se vyrovnávají s větrem i letními přísušky. Při dlouhodobém suchu však vadnou velké, na omak drsné listy a zkracuje se období květu.
Hlavní vlna kvetení připadá na červenec, ale někdy se barevné úbory objeví už koncem června. Postupně nakvétají až do podzimu.
Zvadlé jazykovité květy můžeme otrhat, aby nekazily vzhled ježatých terčů, které během zrání semen nabírají odstín hořké čokolády a mrazíku skýtají trvanlivý podklad k tvoření.
Rostliny zrozené ve vlastní zahradě bývají houževnatější a bohatěji kvetou. Musíme však počítat s tím, že uplynou až tři roky, než se trs zabarví prvními květy.