Dřevěné terasy

Dřevo vnese do zahrady vůni lesa a příjemné teplo. Díky tomu jsou dřevěné terasy tím nejpřirozenějším spojením mezi domem a zahradou. Během celého vegetačního období rozšiřují obytný prostor až do zeleně. Tento přírodní materiál se v horkých dnech zahřívá jen na přijatelnou teplotu a při chladnějším počasí zase správně hřeje. Klady jsou tedy zřejmé už na první pohled. Nevýhodou se zdá krátká životnost a náročná údržba. Ale opravdu se to jen zdá. V začátcích se totiž terasy montovaly jen z tvrdších druhů domácích dřevin.

Dnes si však můžete vybrat ze široké nabídky i vysoce odolných exotických dřevin. Velké oblibě se těší zejména různé druhy afrického dřeva. Své uplatnění má samozřejmě smrk, borovice, modřín či dub, ale stále častěji můžete slyšet i názvy bangkirai nebo masaranduba. Z domácích druhů je nejoblíbenější palubová terasa z borovice, protože je odolnější než smrk. Vyžaduje však kvalitní ošetření, hlavně pokud je na přímém slunci.

Jak to vypadá v praxi?

Na terasu se používá řezivo o síle kolem dvou centimetrů. Dřevěné prvky na terasu jsou opracované ze všech stran a vyznačují se typickými drážkami, které mají protiskluzovou funkci. Terasa se obvykle montuje tak, že se do betonových patek zapustí kovové nohy, na které se připevní dřevěný rám. Až na ten se potom příčně ukládají jednotlivé latě.

Po montáži následuje povrchová úprava. Nanáší se vrstva laku nebo oleje. Jde-li o stinné místo nebo místo se zvýšenou vlhkostí, volí se raději olej, protože ten umožňuje dřevu víc dýchat. Lak naopak póry dřeva uzavírá, takže je vhodný na suchá místa vystavená slunci po celý den.

Víte, jaké dřevo na terasu?

Klasický smrk nebo borovice mají stále hodně příznivců. Jejich výhoda spočívá zejména v ceně, která je často jen poloviční v porovnání s exotickými druhy dřeva. Bez pravidelné údržby však nemají ani zdaleka takovou životnost jako africké dřevo. Minimálně dvakrát za rok potřebují natřít vrstvou speciálního oleje.

I když se borovice jeví jako lepší řešení a má hezčí strukturu dřeva než smrk, její nevýhodou je, že rok až dva po montáži musíte počítat s nepravidelnými výrony živice. Tomuto procesu nelze zabránit, lze ho jedině urychlit, a to tlakovou impregnací.

Sibiřský modřín

Pro tuto dřevinu je typický vysoký obsah živice, což mu zaručuje přirozenou odolnost vůči povětrnostním vlivům. Velmi pěkně přitom působí jeho žluto-červené zbarvení se zřetelnou strukturou dřeva. Bez povrchové úpravy však rychle zešedne. Navíc dokud vytéká živice, není možné chodit po teras bosýma nohama. Terasová prkna se vyrábějí oboustranně drážkovaná.

Bangkirai

(Botanický název stromu Shorea spp. Barbata and ciliata)

Toto exotické dřevo pochází z Malajsie. Vyznačuje se neobvykle vysokou hustotou, díky čemuž má velice dlouhou životnost. Přitom je velmi dekorativní – vybrat si můžete z barevných odstínů od žluté až po tmavě červenou či hnědou. Vzhledem k vysoké odolnosti se může na terasu použít i bez povrchové úpravy, v tom případě časem získá světle šedý až stříbřitý odstín. Kromě vysoké ceny je možnou nevýhodou tvorba tmavých skvrn při kontaktu se železnými předměty.

Kapur

(Botanický název stromu Dryobalanops spp.)

Stejně jako bangkirai pochází i kapur z Malajsie, má však o něco nižší hustotu. Jeho životnost je však stále neobyčejně vysoká. Paleta barevných odstínů je podobná, také si můžete vybrat odstíny od žlutohnědého po červenohnědý.

Masaranduba

Další exotická dřevina, tentokrát z Jižní Ameriky. Hustota jejího dřeva se pohybuje mezi bangkiraiem a kapurem. Tomu samozřejmě odpovídá dlouhá životnost a neobyčejná odolnost vůči povětrnostním vlivům. Vybrat si však můžete jen červenohnědý odstín.

Bukit

(Botanický název stromu Shorea platyclados)

Z dováženého sortimentu má toto exotické dřevo nejnižší hustotu. Pochází z Malajsie a nabízí na výběr paletu barev od červenohnědého po hnědý odstín.

Akát

Vlastnostmi a životností se vyrovná exotickým dřevinám a na rozdíl od nich se z něj nevyplavuje barva. Akátové dřevo má světle žlutou barvu a pěknou viditelnou kresbu dřeva. Bez ošetření v exteriéru vydrží až čtyřicet let. Výborně se hodí na terasy u domu i k bazénům.

Péče o terasu

U dražších druhů dřeva prodlouží jejich už tak dlouhou životnost, ale hlavně pomůže udržet barevný odstín. U levnějších druhů jde z hlediska životnosti o nezbytnost – pokud nechcete budovat dřevěnou terasu každých pět šest let znovu. Jaké jsou tedy možnosti? Můžete si vybrat tři typy ochranných prostředků – lak, vosk a olej. Nejrozšířenější je stále lak, ale často se používá i olej či vosk. Kromě jiného zachovávají kontakt s povrchem dřeva a jsou šetrnější k životnímu prostředí.

Lakování

plusy

mínusy

Voskování a olejování

plusy

mínusy