Článek
Variegátní neboli panašované listy zdobí hravé tečky, proužky, výrazné lemování či plošné mramorování. Kresba může být geometricky pravidelná nebo naopak zcela náhodná, což z každého listu dělá unikát.
Proč by strakaté rostliny neměly v zahradě chybět? Hlavně proto, že vůbec nemusejí kvést, abychom si jich všimli. K nejoblíbenějším patří druhy bíle, smetanově, stříbřitě až zlatožlutě panašované. Dokonale vynikají a umějí opticky zvětšovat.
Pestrý koberec
Půdopokryvné rostliny působí nenápadně. Stačí, aby do nich příroda vetkala bledé skvrnky, a hned jsou z nich hvězdy velkého formátu! Na takový barvínek (Vinca major) Variegata s máslově žlutou obrubou jen tak nešlápneme.
Totéž platí o postříbřeném pitulníku (Lamium galeobdolon subsp. argentatum) nebo nažloutlém břečťanu kavkazském (Hedera colchica) Sulphur Heart, jenž se neostýchá porůst naráz zem i plot.
Stejný výkon předvádí všestranně využitelný brslen Fortuneův (Euonymus fortunei), jehož výhony s drobnými, podle odrůdy bíle roubenými až zlatě skvrnitými lístky lze snadno zapěstovat do podoby živého plotu či keře.
Galerie trvalek
Panašované kultivary tradičních trvalek vnášejí do záhonů moment překvapení. Snad každého udiví, když se babičkovské květy zahradních floxů (Phlox paniculata) rozvoní nad moderně zbarvenými listy, jako je tomu u odrůdy Creme de Menthe.
Pozdvižení vyvolává taky strakatá forma křenu selského (Armoracia rusticana) Variegata, jehož velké, hrbolaté listy vyrůstají v trsech širokých až 100 cm.
Kdo při tvorbě záhonů rád využívá tvarově výrazné rostliny, toho si získá exoticky vyhlížející juka s příznačným názvem zlatý meč (Yucca filamentosa) Golden Sword. Juky milují slunce, zato bohyšky (Hosta) se obejdou i bez něj. Pestrá paleta těchto vlhkomilných trvalek nezná mezí, pokud to místo v zahradě dovolí, můžeme si z nich založit rozsáhlou sbírku.
Travnaté osvěžení
Dekorativní trávy, jejichž podkladová barva kontrastuje se světlými proužky, působí na zahradu jako čerstvý vítr v horkém letním dni.
Impozantní trsy tvoří tresť rákosovitá (Arundo donax) Variegata. Navzdory mírnějším zimám ji raději pěstujeme v přenosné nádobě, což má svou výhodu, v sezóně může podle libosti putovat z terasy do záhonu.
U jezírka či v zátiší s kapradinami nádherně vynikají nazlátlé trsy rákosíku (Hakonechloa macra) Aureola a také struktura bíle čárkovaných listů chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) Picta. Zatímco většina panašovaných trav má listy pruhované podélně, ozdobnici (Miscanthus sinensis) Zebrinus zdobí příčné pásky.
Atraktivní křoví
Přestože se pestrolisté keře nejlépe prosazují na tmavém pozadí, neuškodí, když jim za sousedy vybereme druhy podobného rázu. Dobře si spolu rozumí zdánlivě obyčejná svída (Cornus alba) Elegantissima a málo povědomý kultivar dřínu obecného (Cornus mas) Variegata s listy lemovanými tučnou bílou linkou.
Do zastíněných partií nalákají pohledy stálezelené keře aukuby (Aucuba japonica) Crotonifolia a pierisu japonského (Pieris japonica) Variegata. O tom, že panašování mění dřeviny z popelek na princezny, svědčí na péči i údržbu skromná vajgélie (Weigela orida) Variegata, která když na jaře růžově vykvete, rozbuší srdce nejenom romantickým duším.
Světýlka v korunách stromů
Temně zelená či purpurová barva stromových korun prostorové vnímání zahrady smrššuje, variegátní druhy naopak působí vzdušně, jako by světélkovaly, a tak místo opticky zvětšují.
K nejkrásnějším strakáčům patří svída sporná (Cornus controversa) Variegata proslulá etážovým uspořádáním větví. Bílá, často ve spojení s růžovou, prosvěcuje větve javoru jasanolistého (Acer negundo) Flamingo.
Spoustu světla do severně orientovaných zahrad nebo do stísněných prostor předzahrádky vnáší také opadavá vrba (Salix integra) Hakuro Nishiki.
Celoroční podívanou skýtají pověstmi opředené cesmíny (Ilex aquifolium) s panašovanými odrůdami, jako jsou Madame Briot, Rubricaulis Aurea či hustě ostnitá Ferox Argentea.
Jak listy ke skvrnám přišly?
Většina panašovaných forem vznikla ze základního zeleného druhu, u něhož se objevila náhodná mutace, barevná odchylka, kterou šlechtitelé díky vegetativnímu množení uchovali.
Intenzita panašování se odvíjí od množství a rozložení chlorofylu v listech. Čím je ho méně, tím větší a bledší skvrny vznikají.
Snížený obsah zeleného barviva neznamená, že jsou strakaté rostliny ve srovnání se zelenými choulostivější. Často však přirůstají pomaleji.
Objeví-li se výhon v původním zeleném zbarvení, musíme ho odstranit, jinak hrozí, že kvůli rychlejšímu tempu fotosyntézy nad panašovanou rostlinou převládne.