Která mochna léčí?

Mochny jsou převážně nevysoké či plazivé trvalky, které si najdou svůj životní prostor všude. Najdete je i na poměrně nehostinných místech, vyhovují jim sušší i vlhčí stanoviště, nevadí jim ani mírné sešlapávání. Díky plazivému vzrůstu mohou využívat živiny z větší plochy, než kdyby byly jen na jediném místě. Zahradníci je mají v oblibě díky tomu, že vytvářejí krásné půdopokryvné koberce. Pěstují se také jako vyšší trvalky, z nichž byla vyšlechtěna celá řada barevně zajímavých kultivarů, i jako nevysoké dřeviny.

V přírodě najdete celou řadu vzájemně dost podobných druhů mochen, léčivé účinky mají hned dva. Jde o mochnu husí a mochnu nátržník. Tyto dvě rostliny se od sebe liší jak využitím, tak vzhledem. Mochna nátržník má jako jediná květy se čtyřmi korunními plátky, u ostatních druhů, včetně mochny husí, jich napočítáte pět.

Mochna husí má lichozpeřené listy, tedy takové, které jsou rozdělené v jednotlivé lístky přisedající k základnímu řapíku. Jejich počet je lichý, na konci pak stojí koncový lístek. Mochna nátržník má trojčetné listy přisedlé k lodyze, díky hlubokým výkrojům to často vypadá, že jich je pět.

Mochnu husí (Potentilla anserina) najdete na sešlapávaných místech bohatých na dusík. Má plazivý růst, oddenky se šíří poměrně razantně do okolí a tvoří nižší koberce. Listy mají stříbrný rub, odtud pocházejí i některé lidové názvy této byliny – stříbrník nebo stříbrníček. V přírodě roste hojně na krajích luk, podél cest i na březích potoků. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší, čaje lze připravit i z čerstvé rostliny. Termín sběru je přibližně od května až do konce léta v září.

Mochna husí obsahuje látky tlumící křeče, upravuje i zažívání. Po jejím užití se uleví každému i od žaludečních a střevních problémů, podporuje rovněž vylučování žaludečních šťáv. Je spolehlivým lékem také proti bolestivé menstruaci – protikřečový účinek se ale dostavuje pomaleji. Funguje i protizánětlivě, dá se tedy použít také pro ošetření těžko se hojících ran, pomáhá třeba při zánětech dásní, infekcích v dutině ústní a hltanu.

Mochna nátržník (Potentilla erecta) roste na vlhčích loukách, ale najdete ji i na suchých stanovištích. Oproti té husí se neplazí, ale tvoří rostliny vysoké kolem třiceti centimetrů. Vyrůstá z podzemního oddenku silného asi jako prst, někdy může být ztluštělý. Právě ten se sbírá pro léčebné účely. V půdě je uložen téměř vodorovně. Na průřezu má hnědou barvu, uvnitř krvavě červenou. Vyhrabáváte ho buď na jaře, konkrétně od března do dubna, nebo na podzim v říjnu. Roste mělce, sklizeň tedy není obtížná. Poté se oddenky vyperou, odstraní jemné kořínky a nakrájí se na kousky. Ty navlečené na niti sušíte nebo je čerstvé používáte na výrobu tinktury. Přípravky z ní pomáhají především při léčbě závažných střevních potíží, jako jsou koliky, těžké průjmy, dokonce Crohnova choroba. Obnovují a chrání totiž ochrannou membránu výstelky střev, třísloviny také spolehlivě zastavují krvácení, výborně fungují při akutních nespecifikovaných průjmech, které nevyžadují léčbu antibiotiky. Barvivo z kořenů – tormentilová červeň – brání růstu mikrobů, což opět zlepšuje problémy se střevy.

Mnohé druhy mochen sice nemají léčivé účinky, ovšem mohou se stát zajímavou rostlinou v zahradě. Kromě trvalek máte na výběr i dřeviny či skalničky.

Pro pěstování na skalkách se hodí nízký kultivar „Nana” mochny jarní (Potentilla neumanniana, syn. Potentilla verna). Dorůstá do výšky jen pět centimetrů, což z ní činí ideální rostlinu pro kobercovou výsadbu i pro osázení malých nádob a koryt. Své místo má na okrajích skalek, suťovištích, stepních záhonech, na zelené střeše i u pat nízkých zídek či kolem zahradních schodišť. Není náročná na pěstování, pokud dodržíte její nároky na kyselost půdy – plazivé mochny potřebují vápenitý substrát. Vyhovuje jim místo na plném slunci, bude se jim dařit na záhonech spolu s konikleci, hlaváčky, tařicemi, lýkovci a dalšími rostlinami krasových oblastí. Jako skalnička se pěstuje i růžově kvetoucí mochna triglavská (Potentilla nitida), oblíbený je její sytě růžový kultivar „Rubra Compacta”.

Čaj na zažívání

Jednu čajovou lžičku kvetoucí nati přelijte šálkem vroucí vody a nechte deset minut louhovat. Pijte třikrát denně po dobu nejvýše tří týdnů.

Mléčný nápoj

Tři čajové lžičky nati nasypte do dvou set mililitrů studeného mléka. Pomalu jej přiveďte k varu a hned slijte. Nápoj oslaďte medem a pijte teplý při menstruačních bolestech.

Nálev z čerstvé natě

Sedmdesát pět gramů čerstvé byliny přisypte do půl litru vroucí vody a nechte převařit. Přípravek je první pomocí při katarech, rýmě po nachlazení, dráždivém kašli, zánětech v dutině nosní a bolestech dutin. Nálev lze vyrobit i z natě sušené, kdy na půl litru vody dáváte třicet gramů byliny.

Čaj proti průjmu

Jedna čajová lžička nadrobno pokrájeného čerstvého oddenku se vloží do šálku studené vody a přivede se k varu. Po chvíli se odvar slije, delší vaření vede totiž ke znehodnocení tříslovin. Pije se třikrát denně po dobu pěti až sedmi dnů, nikdy ne déle, neboť by došlo k nadměrnému vysušení střevních sliznic.

Tinktura

Šroubovací sklenici naplňte do poloviny drobně nakrájenými čerstvými oddenky. Dolijte padesátiprocentním alkoholem a nechte stát tři týdny. Čas od času sklenici protřepejte, poté opatrně slijte. Přípravek se dá použít vnitřně i zevně. Při průjmových onemocněních se nakape třikrát až pětkrát denně dvacet až třicet kapek do vody. Jako kloktadlo se tinktura ředí jedna ku pěti s teplou vodou. Afty se potírají tinkturou neředěnou. Naředěná tinktura se používá i pro omývání hnisajících ran či popálenin. Tinkturu lze využít i při léčbě kožních mykóz – vysoký obsah tříslovin totiž odnímá z tkání vlhkost, a tak přispívá k jejich rychlejšímu hojení.

www.floranazahrade.cz