Zahrada s postelí

Zahrada by měla být dost zarostlá a nabízet příjemná zákoutí a překvapení – tak znělo jedno z přání, které měli majitelé nově postaveného domu na Ateliér zahradní architektury Flera. Setkání se uskutečnilo v okamžiku, kdy nový dům už byl téměř dokončený, kolem se nacházely základní cesty a zpevněné plochy a rodina přemýšlela, jak využít osmisetmetrový pozemek tak, aby pokud možno sloužil po celý rok a také dobře vypadal. Zahrada měla moderním pojetím odpovídat exteriéru domu, plynule navazovat na bazén a přáním bylo dostat sem několik malých záhonů, kde by mohli majitelé pěstovat pár hlávek salátu nebo si utrhnout jahodu či malinu. Pro pocit soukromí bylo třeba vytvořit odclonění od sousedního pozemku.

Volnou ruku architektů omezily – a to jak negativně, tak pozitivně – dvě věci. Tou první byly zčásti dokončené a hotové chodníky a cesty. „Tady říkám bohužel, protože nás to v některých částech, hlavně u vstupu, mírně limitovalo. Nakonec jsme si s tím ale poradili a pohyb v zahradě má svou logiku,“ říká Ferdinand Leffler z ateliéru Flera. Naopak vzrostlý strom pomohl.

„Byla to jedna z mála dřevin, ne-li jediná, která nám zpočátku pomohla vytvořit kostru zahrady,“ dodává architekt. Přece jen čerstvě osázené záhony nevypadají vždy tak, jak si asi majitelé představují. Teprve zhruba po třech letech trvalky a podrosty už plní svou dekorativní funkci a kvalitně vysázené starší dřeviny pěkně prosperují. A v této fázi je na nich už poznat, že s pozemkem srůstají. „Zahradu jsme pojali co do stylu jako volnou, je to vděčný design, který umí poskytnout celoroční působivost a zároveň majitele neznervózňuje kdejaký lísteček sedmikrásky, který se do koncepce bez pozvání vloudí.

Zahrada v takovém ledabylejším rytmu neomrzí a zároveň umožňuje jednoduše provádět změny, pokud si to majitel přeje. Geometrie zahrady je ale oproti záhonovým výsadbám jasně daná, organizovaná. Proto to vypadá tak dobře,“ popisuje základní koncepci okolí domu Ferdinand Leffler.

Relaxační kout v zahradě je důležitý. A tak se architekti s majiteli bavili o podobě a umístění pergoly, přístřešku… Po několika schůzkách došli k tomu, že ideálním místem pro odpočinek bude postel, která se tak stala charakteristickým a dominantním prvkem tohoto prostoru. Je vyrobena na míru a vhodná pro exteriérové využití. „Tímto způsobem jsme zvyklí si pomoci v naprosté většině případů. Málokdy se spokojíme s tím, co je k dostání v některém z obchodů. Důvod je jednoduchý – když už si podobný solitérní prvek společně s klientem vysníte, chcete, aby byl dokonalý a patřil jen a pouze této zahradě,“ vysvětluje Ferdinand Leffler.

Postel chrání pergola. Zde stáli hlavně majitelé před rozhodováním: zvolit sofistikovaný a materiálově náročný přístřešek, který bude stoprocentně chránit lůžko před sluncem, deštěm a dalšími rozmary počasí, nebo se rozhodnout pro jednodušší řešení a smířit se s tím, že textil nevydrží jako nový dlouhá léta? Vyhrála varianta dvě. Proti slunci chrání pergolu a postel jednoduché plátěné baldachýny, které není problém každou sezónu za pár korun vyměnit. Totéž platí pro potahy a polštáře na posteli. Pravidelná nevelká investice za ten pocit útulnosti a nestrojeného prázdninového přívětivého luxusu prostě stojí. Pergola je vyrobena z modřínového dřeva, dub, z něhož jsou například schody, by se v tomto případě kroutil a černal by, což by si vyžádalo další údržbu. A architekti se snažili majitelům vyjít vstříc a vytvořit zahradu, která bude vyžadovat jen minimální údržbu. Dřevo bylo vybrané tak, aby ladilo s domem a jeho fasádou. „Ano, v zahradě a na plotech velmi rádi opakujeme anebo vhodně kombinujeme materiály použité méně nebo více výrazně na exteriéru domu,“ potvrzuje Ferdinand Leffler.

Součástí zahrady je i její užitková část. Oproti jiným pozemkům, kde zpravidla bývá ukrytá někde za živým plotem, zídkou či v rohu, je to zde naopak. Vždyť co udělá člověku větší radost než pohled na vlastními silami vypěstované rajče, žloutnoucí dýni anebo doslova před očima rostoucí fazole? Život do zahrady patří a zákoutí se zeleninou takovým životem je. Architekt do zahrady zvolil vyvýšené záhony doplněné o proutěné obruby, které plní hlavně estetickou funkci, vypadají lépe, upraveně, čistě oproti klasickým. Navíc se na jaře rychleji prohřejí, a majitelé se tak sklizně dočkají o něco dříve. Součástí projektu zahrady byl i automatický závlahový systém. Na druhou stranu se architekti snažili vybrat rostliny a jejich skladbu tak, aby pravidelné zalévání nebylo nutné. Správný výběr rostlin zajistí stabilitu i při výkyvech vlhkosti půdy v průběhu sezóny.

Ovšem přijde-li suché léto jako loni, je nutné čas od času zahradu zalít. Protože jde o novostavbu, podle předpisů zde byla instalována podzemní retenční nádrž na zachycení dešťové vody, takže se k zavlažování primárně používá dešťovka.

Zahrada je navržena a založena tak, aby se o sebe uměla postarat relativně sama a nevyžadovala zbytečné moc zásahů člověka, nespotřebovávala moc vody ani elektrické energie. Živočichové jsou tu vítáni. Tomu dopovídá i výběr rostlin, například omezené množství jehličnanů. „Jehličnany v malých zahradách, jako je tato, se snažíme pokud možno používat velmi málo, s rozmyslem. Mají totiž tendenci prostor poměrně hodně vyplnit až přeplnit, pocitově i reálně ho zmenšit. Chybí jim svěží zelená, ta, která zahradě umí dodat onu lehkost,“ vysvětluje architekt, proč tady tyto dřeviny nenajdete, a pokračuje: „Mám rád jehličnany, ale ve skupinách, nikdy ne samostatně stojící, nebo dokonce jejich různobarevné kombinace. V zahradě pak vzniká chaos, nikoli pohoda a klid.“ Pokud máte pocit, že zahrada bez těchto dřevin ztratí v zimních měsících kouzlo, zde je rada právě pro vás. Zimní efekt umí dokonale vytvořit třeba pěkná skupina travin, mockrát úspěšně připomínaná svída krvavá s pozadím bříz, textury větví starších dřevin, plody okrasných jabloní, dřínů a dřišťálů. A také vodní hladina.

www.floranazahrade.cz