Zimní zahrada je součástí obytného prostoru

Aby splnila zimní zahrada naše očekávání, upřesníme, k jakému účelu budeme prostor využívat. Dodatečné změny by stavbu prodražily a také by se i obtížně realizovaly. Rozhodovat bude především poloha zimní zahrady, také její začlenění do domu, materiály a konstrukční prvky, sklon střechy, systém ventilace, odvodňovací systém ve střešních profilech, větrací křídla, barevné variace a konečně i prosklené plochy.

Existuje několik způsobů využití zimní zahrady, které mají na její provedení odlišné požadavky. V našich podmínkách používáme zimní zahradu obvykle jako rozšířený obytný prostor, jako místo pro pěstování rostlin, případně pro přezimování choulostivých druhů nebo jako pracovnu či welness s bazénem nebo s vířivkou.

Naše spokojenost ze zimní zahrady bude záviset nejen na dobrém návrhu a provedení stavby, ale právě na správném využívání. Výhodou takového prostoru je blízkost obytných místností i bezprostřední kontakt se zahradou nebo okolní krajinou.

Běžným typem zimní zahrady je přístavba. Obvykle to bývá jednoduchá jednopodlažní stavba navazující na obytnou část domu, která je orientovaná do zahrady.

Jednopodlažní přístavba je základním typem zimní zahrady propojené s obytnou místností rodinného domu.

Dvoupodlažní konstrukce jsou zajímavější po stránce architektonické. V interiéru pak mohou vzniknout dvě klimaticky odlišné zóny, které se navíc dají zařídit mnohem atraktivněji.

Prosklená střešní nástavba na terase či garáži s plochou střechou, kam máme možnost situovat zimní zahradu.

Zasklený balkón nebo lodžie také vytvářejí atmosféru zimní zahrady.

Podle způsobu využití se zimní zahrady navrhují jako vytápěné nebo nevytápěné.

Je méně náročná na prostor, protože plynule navazuje na obytné místnosti a teplota se v obou místech udržuje na stejné úrovni. V zásadě jde o rozšíření obytného prostoru prosklenou konstrukcí. Kvůli snížení tepelných ztrát se pro zasklení používá dvojsklo, lépe trojsklo, případně tepelně izolační vrstva pod podlahu.

Přímé využití tepelné energie umožní orientace zimní zahrady na jih. V létě budeme tento prostor stínit a větrat, aby se nepřehříval vzduch uvnitř.

Vyžaduje bezpodmínečně tepelné oddělení od interiéru. Přímé vizuální propojení se zimní zahradou umožní prosklená stěna rozdělující místnost a zimní zahradu.

Za nevytápěnou zimní zahradu považujeme i nezateplenou lodžii, kterou v topné sezóně běžně neotevíráme kvůli možným ztrátám energie, kondenzaci vodní páry či tvorbě plísní.

Vzhled, barevnost, ale i pevnost a stabilitu dodávají zimním zahradám nosné profily. Bude-li zimní zahrada vytápěná, musejí mít použité profily i tepelně izolační vlastnosti.

Podle materiálů, z nichž je nosná konstrukce, řešíme zimní zahradu ze dřeva, kovu, plastu nebo z kombinací materiálů.

Hodí se k zasklení menších ploch, na rozměrnější konstrukce se používají vrstvené lepené profily z dřevěných lamel.

Dřevo má dobré tepelně izolační vlastnosti, ale vyžaduje ochranu proti vlhkosti, škůdcům a pravidelnou péči nátěry.

Odolnost proti klimatickým vlivům zajišťují z venkovní strany obvykle krycí hliníkové lišty, které chrání skleněné tabule.

Používá se na nosné i zasklívací profily. K jeho výhodám patří vysoká odolnost proti rozmarům počasí, je stálý, pevný a nepodléhá korozi. Povrchová úprava je v provedení přírodního hliníku nebo s eloxovaným či práškovým povrchem. Zimní zahrady z hliníkových profilů mohou mít rozmanité tvary, velikost i členění.

Značkové hliníkové systémy mají vysokou únosnost, mohou mít nosné sloupky, vzdálené od sebe až 7 m, to vše při garantovaném zatížení střechy až 225 kg/m2. Díky vnitřnímu žebrování profilů jsou velice únosné i bez ocelových výztuh. Výztuhy do nich lze vkládat, pokud to vyžaduje statika. Nevýhodou hliníku je vyšší cena.

Nosnou konstrukci tvoří plastové profily s kovovým jádrem. Svislé plastové profily zajišťují dlouhodobou tvarovou stálost a odolnost proti klimatickým vlivům, kde se o pevnost profilů postará kovové jádro.

Plast má velkou tepelnou roztažnost, proto se používají pouze profily v bílé barvě a pro vyrovnání pnutí se nechávají dilatační spáry.

Výhodami plastové konstrukce jsou přijatelná cena a minimální nároky na údržbu.

S regulací mikroklimatu v zimní zahradě souvisí vytápění, větrání a zastínění. Abychom docílili co nejnižších nákladů, snažíme se zimní zahradu vyřešit konstrukčně i tvarově tak, aby odpovídala předpokládanému způsobu využití.

Vytápění zimní zahrady je nutné v případě, že chceme prostor využívat celoročně. Jednou z možností, jak zajistit v místnosti příjemné mikroklima bez kondenzace vodních par, jsou podlahové konvektory. Zvolit lze také podlahové vytápění, ale nikoli jako jediný systém vytápění.

Větrání zimní zahrady snižuje nejen vlhkost vzduchu v zimě, ale také teplotu vzduchu v létě. Nejpoužívanější je přirozené větrání ventilačními otvory na přívod a odvod vzduchu. Proudění vzduchu by neměl stát v cestě nábytek ani rostliny. Využít lze i elektronicky řízené větrání ventilátory. Odvětrání ventilátory je dokonce účinnější než větrání přirozeným komínovým efektem.

Tam, kde používáme zimní zahradu jako pracovnu, wellness nebo místnost na přezimování rostlin, zajistíme stabilní mikroklima pouze s přídavnou klimatizací, která se postará o chlazení vzduchu i úpravu vlhkosti.

Stínění zimní zahrady je nejúčinnější ochranou v letních měsících. V tomto období, kdy je slunce vysoko, jsou slunečním paprskům více vystaveny skleněné šikmé střechy, zatímco v zimě, kdy je slunce nízko, to jsou svislé stěny. Na šikmé střechy se jako ochrana osvědčily střešní markýzy, na svislé stěny pak rolety a hliníkové žaluzie.

Existují i speciální lamelové žaluzie do střech, ale používají se velmi zřídka pro jejich vysokou cenu. Nejběžnější je střešní markýza kotvená přímo do střešní konstrukce zimní zahrady. Trvalé zastínění poskytují i vzrostlé stromy či keře. Nejpoužívanějším vnitřním zastíněním jsou rolety a vertikální či horizontální žaluzie. Vyplatí se kombinovat vnější a vnitřní zastínění.