Solární kolektory jsou řešením, jak ušetřit za energii

Energie ze slunce na sebe upozorňuje hlavně jednoduchou instalací a kombinací s jinými otopnými systémy. Solární kolektory v uplynulých letech přesvědčily, že mají své opodstatnění i v našich klimatických podmínkách.

Délka slunečního svitu u nás se pohybuje od 1400 do 1700 hodin ročně a záření působící kolmo na 1 m2 plochy dosahuje hodnoty 800 až 1000 W.

To znamená, že při dobré účinnosti solárního systému získáme z kolektoru o velikosti 9 m2 až 300 l vody o teplotě 60 stupňů Celsia.

Tento typ kolektorů se používá v rodinných domech hlavně k ohřevu teplé užitkové vody a také k přitápění (nejlépe v kombinaci s jinými otopnými systémy), pro přihřívání vody v bazénech i pro vyhřívání skleníků.

Praktické je využívání solárního systému v chatách a chalupách, kde se celoročně nebydlí, protože získané teplo alespoň temperuje místnosti i v zimě.

Ploché (také kapalinové) kolektory se instalují dodatečně v domech, které již svůj zdroj centrálního vytápění mají.

V letním období ale dochází u kolektorů k přebytkům tepla a v zimním období nedodávají do systému skoro žádné tepelné kalorie.

Také tyto kolektory patří mezi kapalinové, i když použitá vakuová izolace navíc chrání kolektor před nepříznivými povětrnostními vlivy, čímž zvyšuje jeho přímou účinnost. Vakuové kolektory pracují i v teplotách pod bodem mrazu.

Oblíbené jsou ploché kolektory skládající se ze skleněných trubic uložených v nosném rámu. V trubicích s vyčerpaným vzduchem jsou měděné absorbéry, pohlcující sluneční energii, kterou odvádějí do expandéru a předávají pracovní kapalině.

Vakuové kolektory ušetří 55-75 % nákladů spojených s přípravou teplé užitkové vody a až 40 % nákladů na vytápění. Při správném nadimenzování soustavy (nepřehřívání systému) je to celoročně nejúčinnější způsob získávání tepla.

V našem klimatickém pásmu je vakuový trubicový kolektor jeden z nejúčinnějších.

Solární kolektory se obvykle připojují na centrální vytápění, vždy souběžně s jiným tepelným zdrojem (kotlem či tepelným čerpadlem).

Z hlediska úspor se sluneční systémy nejvíce osvědčily ve spojení s podlahovým vytápěním, kde v přechodném období plně nahrazují všechna topná média.

Umístění solárního kolektoru má být orientováno na jih nebo mírně na západ, kdy lze využít energii zapadajícího slunce.

Nejvíce energie přijímají kolektory umístěné kolmo ke směru záření (v létě je úhel nastavení 30°, v zimě 60° a při celoročním provozu cca 45°).

Důležité je ochránit zařízení před větrem, aby se zbytečně neochlazovalo. Nutné jsou také co nejkratší rozvody s kvalitní tepelnou izolací. Dobrý přístup pro pravidelnou kontrolu a údržbu je samozřejmou podmínkou.

Při výběru posuzujeme zejména energetickou účinnost, která má odpovídat účelu, pro jaký budeme kolektor používat. Dalšími kritérii jsou cena, životnost (20-25 let) i uživatelský komfort. Sem patří minimální nároky na obsluhu a údržbu či možnost recyklace.

Při dodatečné instalaci počítejme s tím, že si solární systém vyžádá malý zásah do objektu.

Projekt schvaluje stavební úřad, takže návrh i montáž svěříme vždy odborníkům!

Průměrná spotřeba teplé vody je 40 až 50 l na osobu a den. Pro zahřátí tohoto množství vody potřebujeme 1-1,2 m2 kolektorové plochy. Z toho vyplývá, že pro 3-4člennou rodinu potřebujeme zásobník o velikosti 200 l a kolektorové pole o velikosti 4-5 m2.

V praxi se ale osvědčil větší zásobník, abychom měli zásobu teplé vody i na další den.