Rodina bydlí v dřevostavbě za Brnem. Majitelé prozradili, proč nemají TV v obýváku

Petr: Impulz přišel asi hlavně ode mě a bylo to tehdy, když se nám narodily děti. Předtím jsme bydleli v krásném velkém čtyřpokojovém bytě s terasou. Když pak přišly děti, zjistili jsme, že ani když je byt velký, není to pro děti dostačující.

Chtěli jsme mít prostor, kde si budou moct hrát, zabavit se a mít možnost jít ven. Takže přišel nápad postavit dům a s manželkou jsme se na tom shodli. Oběma se nám líbila představa bydlet na samotě, ale s malými dětmi to není úplně ideální. Člověk pak pořád musí někam dojíždět, a to jsme nechtěli.

Eva: Ano. My už jsme měli koupený nádherný pozemek asi 15 km odsud, který jsme pořídili ještě za studií, a původně jsme chtěli stavět tam. Ale byla to právě docela samota, tak jsme se rozhodli jej prodat a za peníze z něj jsme koupili tento pozemek.

Je sice menší, ale blíž k městu, kde oba pracujeme. A máme tady všechno potřebné po ruce v docházkové vzdálenosti – školy, obchody, bazén.

Petr: Potřebovali jsme, aby výstavba proběhla co nejrychleji. Syn byl poslední rok ve školce a chtěli jsme, aby do školy začal chodit už tady. Takže nad dřevostavbou jsme uvažovali od začátku.

Od známých, kteří sami dřevostavbu mají, jsme věděli, že je to rychlé, a o to nám šlo především. Levnější to není, ve finále stojí dřevostavba zhruba stejně jako zděný dům, ale šlo nám o ten čas.

A co rozhodlo, bylo, když nám kamarádka řekla „tak řekněte Tesařovi“. My si nejdřív říkali, jaký tesař, proč tesař, předpokládali jsme, že jde o tesaře s malým T. Pak nám ale vysvětlila, že je to pan Tesař, majitel firmy na dřevostavby a shodou okolností také její známý.

Domluvila nám návštěvu přímo u něj doma a já si pamatuji, že tehdy bylo letní odpoledne, venku bylo 35 stupňů a všude v interiérech bylo dost nepříjemné vedro.

Pak jsme ale přišli k panu Tesařovi, který má samozřejmě dřevostavbu, a mě okamžitě zaujal čerstvý a příjemný vzduch, který uvnitř byl. Nejdříve jsem si myslel, že mají klimatizaci. Pak mi ale vysvětlil, že je to zajištěno souborem opatření proti přehřívání, a to především kvalitní izolací, stíněním a systémem řízeného větrání.

Petr: Ano. Musím přiznat, že předtím jsem měl nějaké předsudky o dřevostavbách, ale když jsem ji pak viděl na vlastní oči, tak jsem se jich zbavil.

Petr: Nechali jsme si vypracovat detailní návrh domu od externího architekta, ale nelíbil se nám. Přišel nám špatně zpracovaný a nevhodně usazený na pozemek.

Nakonec tedy manželka vybrala typový dům od naší realizační firmy a překreslila jej podle svých představ. Vznikl tak individuální projekt, který přesně odpovídá tomu, co jsme chtěli.

A naše firma byla skvělá v tom, že všechny změny dokázala zapracovat do projektu a domyslet do detailů tak, aby všechno společně fungovalo.

Eva: Chtěla jsem velká okna, to byla první věc, co jsem změnila. A pak jsem trochu upravila vnitřní dispozici a zrušila garáž, kterou až tak nepotřebujeme. Místo ní jsme radši přidali místnost navíc.

Chtěli jsme pokoj pro každé dítě, ložnici a dostatek úložných prostor, což bývá u typovek někdy problém. Takže jsme si vymysleli samostatnou šatnu, máme zvlášť prádelnu a v pokojích velké skříně na míru.

Firma nám v tomto vyšla maximálně vstříc a neměla s úpravami problém. Celý projekt byl hotový asi za 14 dní, byla to rychlovka.

Petr: Možná pro někoho bude zajímavé, že nemáme televizi v obýváku, jak je běžné. Radši si v něm povídáme nebo hrajeme hry. A manželka s dcerou obě hrají na klávesy, takže nám tu často zní hudba.

Televizi máme ve vedlejší místnosti a díváme se na ni, jen když opravdu chceme, místo aby tu dělala zbytečnou kulisu.

Eva: Ano, veškeré interiérové vybavení a rozmístění nábytku nebo třeba sprchového koutu a umyvadla jsem si vymyslela předem, ještě dřív, než se začalo stavět.

Petr: To jsme si vyřizovali taky sami. Místní stavební úřad je velmi vstřícný a neměli jsme žádný problém. Trvalo to dva nebo tři měsíce, víc ne.

Petr: Ne, stavěli jsme dům na dokončení. To znamená bez podlah, dveří, kuchyně a obkladů v koupelnách. To jsme si pak zařizovali sami. Těchto pár dodělávek trvalo ve finále stejně dlouho jako celá stavba.

Zorganizovat tu práci bylo docela časově náročné. Ale neměnili bychom. Rádi jsme si dořešili finální zařízení sami, aby odpovídalo našim představám.

Petr: Základovou desku jsme měli hotovou za měsíc. Nechali jsme si ji udělat od místní firmy, která se na ně specializuje. Vyšlo nás to levněji, zároveň je udělaná velmi precizně.

A hrubá stavba, to byl úžasný koncert – firma byla skvěle sehraná. Začalo se 1. prosince, kdy byla sice strašná ledovka, pršelo a sněžilo dohromady, ale i v takovém počasí přivezli panely, začali stavět hrubou stavbu a i přes komplikace s počasím to skvěle zvládli.

Příjemně mě překvapilo, že sám majitel firmy tady celý první den s montážní partou byl, chodil tu v montérkách a kontroloval, jak se pracuje. Hrubá stavba stála asi za 2,5 týdne. Dokončovací práce pak firmě trvaly dva měsíce a nám další tři měsíce. Od našeho finálního rozhodnutí po nastěhování uběhl jen rok.

Petr: Určitě neměnili. Velmi jsem ocenil prefabrikaci panelů v hale na přesných strojích. Vše je precizní a lícuje to na milimetr. Ono je to potom na domě znát, projevuje se to v detailech, které už později nemusíte řešit.

Ať už je to vlhkost, zatékání, praskání zdí a podobné věci, které nejsou na první pohled vidět, ale později vám můžou zkomplikovat život. Firma si získala naši plnou důvěru a už jsme neměli potřebu jít jinam. Navíc s námi jednali od začátku férově a na rovinu.

Říkali nám například, že většina lidí prý volí jednoplášťovou střechu kvůli nižší investici, ale že u dvouplášťové dochází k lepšímu odvětrávání a střecha tak lépe odvádí vlhkost. Nechali jsme si tedy poradit a střechu máme dvouplášťovou. Já nejsem stavař a nerozumím tomu, tak jsem byl rád, že mi to vysvětlili a doporučili lepší řešení.

Petr: Máme řízené větrání bez rekuperace. Kdybych si dnes mohl vybrat znovu, tak bych rekuperaci bral. Přináší to další úsporu, co se týče nákladů za energii. Ale každopádně řízené větrání je podle mě něco, co by měl mít každý dům.

Eva: Když sem přijde známý, který je zvyklý na zděný dům, kde se mu drží vlhkost, je vždy unešený, jaký tu máme příjemný a čistý vzduch. Od té doby, co tady bydlíme, se nám i lépe spí, protože tu dochází k neustálému „provětrávání“.

Petr: Určitě bych ještě vyzdvihl systém na cíleného hlídání vlhkosti, což je velmi užitečná věc. Kdyby se tu nakumulovala vlhkost, přijde nám zpráva, které čidlo vlhkost zaznamenalo. Díky tomu se dá zdroj vlhkosti snadno dohledat a opravit.

Stalo se nám to zatím jen jednou, ve spodní koupelně došlo k odloupnutí silikonu a začala se tam zvyšovat vlhkost. Stačilo to jen přesilikonovat a bylo po problému. Ale kdybychom tu zprávu nedostali, vlhkost by se tam hromadila, a pak by z toho mohl být větší problém.

Eva: A co nám poradil kamarád a za co jsme hodně vděční, je centrální vysavač. Máme variantu na mokré vysávání. Byl sice dražší, ale určitě se ta investice vyplatila. Dá se s ním vysát i rozlitá voda, je to efektivní a účinné.

Petr: Topíme podlahovým vytápěním. Máme elektrokotel, který je účinný a u kterého není potřeba řešit revize jako u plynového. U našich masivních dřevěných podlah je akorát trošku zpoždění, trvá to déle (asi 24 hodin), než se dům vytopí.

Máme i krbová kamna s výměníkem, kterými vytopíme dům do hodiny. Vodu ohříváme mimo jiné pomocí solárních kolektorů na střeše.

Petr: Náklady za elektřinu jsou asi 35 000 Kč ročně, ale zhruba polovinu z toho dělá bazén. Jsme vodomilci, takže do bazénu investujeme docela hodně, je to náš koníček.

Samotný dům je velmi úsporný, náklady jsou tak 15 až 18 tisíc ročně, tedy 1250 až 1500 korun měsíčně za elektřinu (topení, větrání, praní, vaření atd.).

Eva: Ano, všechen nábytek dělal náš osvědčený truhlář, kterého známe. Věděli jsme, že to udělá kvalitně a podle našich představ. Interiér jsme ladili do dřeva a šedé a bílé barvy. Také jsme dbali na výběr kvalitních materiálů a ten rozdíl je opravdu znát.

Petr: Původně jsme chtěli oslovit architekta, ale po zkušenostech s návrhem domu jsme se rozhodli, že zahradu navrhne manželka sama. Podle jejího návrhu pak zahradu realizoval místní živnostník.

Zahrada není moc velká, celý pozemek má 516 m², ale nám to stačí, je to pro nás akorát. Práce venku nás baví, za hodinku máme všechno hotové a ještě si u toho s manželkou popovídáme.

Petr: Líbí se nám, že je tu zdravější vnitřní i venkovní klima. Syn je alergik a je tu znát velký rozdíl oproti bytu v Brně. Předtím byly naše děti poměrně často nemocné, teď stonají velmi málo.

Eva: Bydlení v naší dřevostavbě je komfortní. Jsme rádi, že jsme zvolili takové technologie, které nám zpříjemňují život. Mám na mysli stínicí žaluzie, podlahové topení, řízené větrání a další.

Eva: Asi bych přidala více zásuvek. Máme sice vyšší počet, než je standard, ale zásuvek není nikdy dost.

Petr: Já bych nic neměnil, dům dokonale respektuje potřeby rodiny a plně nám vyhovuje.

Petr: Já bych chtěl na zahradě saunu. Stála by místo pískoviště, na kterém už si děti nehrají. Manželka byla nejdřív proti, ale teď už se tomu nebrání.

Eva: To je pravda, sauna asi bude. A možná bychom časem rozšířili dům o kryté stání pro auto. Není to nutnost, ale je to komfort navíc, který je příjemný.

Eva: Už u hrubé stavby je potřeba promyslet si interiér, umístění nábytku a zásuvek, protože pak už to nejde změnit. A není to úplně jednoduché.

Paradoxní totiž je, že hrubá stavba působí menší než potom dům ve skutečnosti. Důležité je představit si běžný život v domě – kde se budou děti učit, kde budete potřebovat klidnější místo na práci a tak podobně.

Petr: Určitě rychlost a přesnost výstavby. A žádné starosti. Klidně bych dřevostavbu stavěl znovu. Někdo sice říká, že dřevostavby mají horší životnost, ale já si to nemyslím. Znám dřevostavby, které stojí už stovky let, a naopak zděné domy, které sto let nepřežily.

 Autor: Petra Pacáková, Barbora Matušková, www.drevostavitel.cz