Článek
Rekonstruovaný objekt byl podle informací soutěže Stavba roku projektován a postaven jako obytný dům na počátku minulého století. Jedná se o solitérní stavbu o jednom podzemním a třech nadzemních podlažích.
Dům si nechala vystavět v roce 1902 paní Marie Karas, po které nese vila název. Stavitelem vily byl zednický mistr a stavitel Josef Kubička, původem z Tábora, který byl v té době jedním z mála českých stavitelů v Jihlavě. Plány k vile vytvořil architekt a stavební podnikatel Ladislav Novotný.
V pozdějších letech byl objekt využíván jako zdravotnické zařízení. V osmdesátých letech dvacátého století došlo k využití prostor jako školského zařízení a stravovacího zázemí Střední zdravotnické školy v Jihlavě, což vile neprospělo ani na pohled, ani z technického hlediska.
Chloubou historických interiérů se stala dřevěná parketová podlaha.
I tak ale jde o jedinečnou stavbu svého druhu v rámci celé Jihlavy, ve které se pod nánosy úprav dochovala velká část původního vybavení. Investor to vnímal jako šanci pro proměnu vily.
Chloubou stavby zůstaly krásné secesní motivy inspirované rostlinnou říší.
Proměna vily byla náročná, nedochovala se totiž téměř žádná archivní obrazová dokumentace, hlavním zdrojem informací byly tedy původní plány. Na základě dochovaných materiálů a dalších informací o změnách stavby byla odvozena původní podoba vily.
Lustr je součástí překrásného zdobení stropu.
Stavba byla před rekonstrukcí ve špatném stavu. Fasáda byla dle podkladů sešlá, zašedlá a opadávala. Nátěry kovářských, zámečnických i truhlářských prvků byly roky bez obnovy.
Dřevěná okna byla místy rozbitá a železné prvky korodovaly, výplň vstupních dveří také prorezla. Střecha byla kryta eternitovými šablonami a zatékalo do ní. Interiér stavby byl přizpůsoben jako zázemí sousední zdravotnické školy.
V suterénu se podařilo zachovat krásný detail cihlového stropu.
Proměny vily se ujali architekti Dagmar Velehradská a Miroslav Velehradský. Generálním dodavatelem stavby byla firma Podzimek a synové. V rámci proměny bylo obnoveno maximum dochovaných prvků. Zanikl dům čtyř nestejnorodých fasád a vila dostala jednotnou vizuální podobu.
Účelem rekonstrukce bylo demontovat nepotřebné zařízení, odstranit necitlivé zásahy z minulosti, prostory renovovat a upravit pro kancelářský provoz v prvním a druhém podlaží a mezonetový byt v podkroví.
Konstrukci krovu bylo nutné upravit dle nových požadavků na vestavbu druhého patra bytu.
Barva oken a obložení byla vybrána na základě zkoumání původních oken, ze kterých byly odkryty veškeré nánosy nátěrů až na úplně spodní a původní nátěr, který byl v odstínu světle zelené.
Fascinující je téměř kompletní soubor truhlářských, kovářských a zámečnických prvků, unikátním nálezem se pak stal soubor secesních maleb na schodišti.
Chloubou vily jsou zámečnické prvky i secesní malby
Nejzdobenějšími částmi celé vily jsou podle informací ze soutěže zámečnické prvky použité na čelní fasádě. Jde o držáky okapových žlabů a markýzu nad sgrafitem. Zadní fasádu, která působila velmi stroze, se autoři rozhodli vizuálně oživit doplněním nově vyrobených držáků okapových žlabů podle původní projektové dokumentace.
Zásadním zdobným prvkem jsou také hlavní vstupní dveře a vnitřní zábradlí na schodišti. Uměleckým skvostem domu pak jsou interiérové secesní malby, které dodávají vile na exkluzivnosti.
