Pořiďte si efektivní vytápění od podlahy

Teplovodní vytápění se dokonale přizpůsobí zdroji tepla. Majitelé mohou použít plyn, tepelné čerpadlo, elektrokotel apod.

Elektrické podlahové vytápění má vyšší provozní flexibilitu a výbornou regulovatelnost (z pohledu provozních nákladů je to ve srovnání s teplovodním vytápěním zcela zásadní výhoda) a snazší a levnější instalaci, je tedy s nižšími pořizovacími náklady.

Mezi hlavní přednosti obou systémů podlahového vytápění patří značné úspory energie. K dosažení pocitu tepla stačí vytopit podlahu na relativně nízkou teplotu. Teplo se nepřenáší cirkulací teplého vzduchu, ale sáláním teplé podlahy. Tím dochází k zahřátí osob mnohem dříve, než k prohřátí vzduchu a není tak nutné místnosti zbytečně přetápět.

Má mnoho shodných znaků s konvekčním teplovodním vytápěním. Jde hlavně o zdroj tepla, kterým může být plynový kotel nebo elektrokotel, tepelné čerpadlo či solární panely. Výjimkou není ani kombinace několika zdrojů.

Podobné je i přenosové médium – voda rozváděná potrubím. Rozdíl je v teplotě vody: u klasického vytápění radiátory tvoří topná a vratná voda 90/70 °C, u moderních nízkoteplotních soustav pak 75/50 °C, u podlahového teplovodního systému to je jen 38/35 °C.

Teplota se mění podle požadavků na aktuální teplotu, ale rozdíl stále zůstává velký – teplota topné vody, spotřeba energie na teplovodní podlahové vytápění je tedy výrazně nižší.

Systém plošného vytápění tvoří trubky z odolného materiálu, který má vynikající pevnost i při vyšších teplotách (až do 110 °C), je odolný proti vzniku napěťových trhlin, tvarově stabilní, má vynikající odolnost proti stárnutí následkem tepla, dobrou rázovou a vrubovou houževnatost až pod -50 °C a vysokou pevnost proti oděru, což je důležité při realizaci systému na staveništi.

Vysoce flexibilní systém je nerozebíratelný, tím pádem je možné ho umístit i přímo pod omítku nebo do betonové mazaniny.

Pokládka podlahového vytápění je možná jak suchým, tak mokrým způsobem.

Suchý systém se vyznačuje nízkou stavební výškou, minimálním zatížením nosné konstrukce a možností okamžitého zátopu po instalaci, protože odpadá zrání betonu. Suchý systém pokládky lze uplatnit mimo jiné u stropů z masivního dřeva a dřevěných trámů.

Při mokrém způsobu pokládky se nabízí hned několik způsobů uchycení otopných trubek – zajímavou variantou je systém suchého zipu. Přináší extrémně rychlou a snadnou montáž, kterou zvládne jeden člověk bez nářadí.

Hlavní předností tohoto typu vytápění je jednoduché položení kabelů či rohoží hned pod povrch nášlapné vrstvy podlahy, což zaručuje největší komfort vytápění z hlediska uživatelského: snadnou regulaci teploty s rychlou odezvou systému (ihned topí).

Správná regulace je základní podmínkou hospodárnosti provozu a je největší výhodou elektrického podlahového topení. Díky centrální řídicí jednotce je možné nastavit teplotu individuálně v každé místnosti.

Další výhodou je malá výška podlahy. Tenkovrstvé topné systémy pro přímé vytápění představují jen několik milimetrů silné odporové kabely, kladené buď volně, nebo v meandrech vetkané do rohože ze skelných vláken.

Pokládají se do flexibilního tmelu mezi odizolovaný pevný podklad a podlahovou krytinu apod. Podlaha se celkově zvýší maximálně o 2 cm. Hodí se tak zejména pro rekonstrukce tam, kde nejde zvýšit výšku podlahy.

Vytápění lze instalovat jako poloakumulační a akumulační, celková výška podlahy se pak zvyšuje. U akumulačního vytápění jsou kabely zalévány do silné betonové vrstvy a výška podlahy se o moc neliší od vytápění teplovodního. Poloakumulační způsob využívá k akumulaci dlažbu.

Z hlediska investičních nákladů jsou elektrické rohože nejvýhodnější. Jednožílové nebo dvoužílové tenkovrstvé systémy se doporučuje kombinovat s jinými druhy topení, které při prudkém poklesu teplot topnému systému vypomůžou.

Elektrické vytápění jako hlavní zdroj tepla šetří peněženku i v době, kdy netopí. A důvod? Pro elektrické vytápění existují zvláštní tarify, které umožňují používat levnou energii v tzv. nízkém tarifu i pro ostatní spotřebu domácnosti.

Tento fakt je, vzhledem k rostoucímu vybavení domácností elektrickými spotřebiči, opět významným zdrojem úspor celkových nákladů na provoz domácnosti.

U energeticky úsporných staveb vstupuje do hry i faktor tepelné setrvačnosti (od ledna 2020 bude platit i pro rodinné domy).

Zkušenosti z provozu domu postaveného ve standardu nZEB ukázaly, že z hlediska rychlosti reakce na změny venkovní teploty a nahodilé tepelné zisky, které jsou u úsporných domů velmi zřetelné (slunce, více lidí v místnosti apod.), je elektrické vytápění velmi rychlé a tím i šetrnější z pohledu spotřeby energie.

Rozšířené teplovodní systémy (s jakýmkoli zdrojem) tuto flexibilitu a přesnost dodávek malého množství potřebného tepla do různých prostor domu nejsou schopny zajistit, snaha o dokonalejší regulaci přitom vyvolává neúměrné náklady.

Elektrické systémy poskytují teplo zejména sáláním. Tady získávají tyto systémy i podstatnou výhodu nad dalším konkurentem v podobě teplovzdušných topných systémů s radiátory, u kterých je naopak nulová sálavá složka, a organismem tedy nejsou vnímány tak pozitivně a plnohodnotně.