Největší dřevěné budově v Evropě hrozí kolaps, na její záchranu nikdo nemá peníze

Budova tvořená hlavní pětipodlažní částí a dvěma přiléhajícími šestipodlažními křídly má celkovou plochu podlah 20 tisíc čtverečních metrů. Její celkový objem, nikoli výška, jsou důvodem, proč je považována za největší dřevostavbu starého kontinentu.

Čistokrevná dřevostavba byla postavena na ostrově Büyükada v roce 1898 podle návrhu architekta s francouzskými a zároveň i osmanskými kořeny, Alexandra Vallauryho. Ten ovšem samozřejmě nestavěl sirotčinec, ale luxusní hotel s kasinem.

Nesl název Prinkipo a nebyl to ledajaký hotel, patřil společnosti Compagnie Internationale des Wagons-Lits, jež provozovala slavný Orient Express.

Hotel však po určité době nebylo možné z administrativních důvodů provozovat, a tak jej společnost prodala. Koupila jej manželka řeckého bankéře Eleni Zarifiová, jež nemovitost věnovala pravoslavnému Konstantinopolskému patriarchátu.

Kdysi luxusní hotel se v roce 1903 změnil v sirotčinec a k jeho původnímu názvu přibylo označení „řecký“.

V roce 1964 byl sirotčinec v souvislosti s napětím mezi Tureckem a Řeckem násilně uzavřen (jeho zdmi do té doby prošlo skoro 6000 dětí) a v roce 1997 jej definitivně zabralo Turecko, které ovšem pro budovu nemělo žádné uplatnění.

V roce 2012 skončila zdlouhavá právní bitva, kterou proti státu vedl Konstantinopolský patriarchát, a dřevostavba se opět vrátila ortodoxní pravoslavné církvi. Bylo to však hořké vítězství.

Od uzavření v půli šedesátých let sirotčinec zůstával ponechán svému osudu a bez pravidelné údržby chátral, v roce 1980 stavbu navíc významně poničil požár.

V současnosti je v havarijním stavu, takže je do něj z bezpečnostních důvodů zakázán vstup. V roce 2012 byla budova zařazena na seznam organizace World Monuments Watch, která se zabývá sledováním a upozorňováním světové veřejnosti na zanedbávaná díla historického významu, jimž hrozí zkáza.

Konstantinopolský patriarchát nechal v roce 2020 vypracovat odbornou studii, která měla odhalit míru poškození stavby a posoudit, zda ji lze vůbec ještě zachránit.

Vědci svou práci dokončili o rok později a jak v té době uvedl místní web Daily Sabah, náklady na záchranu by si vyžádaly 20 milionů eur (cca 500 milionů korun), což pravoslavná komunita žijící v Turecku není schopna zaplatit. Proto rekonstrukce dosud nezačala, jak dokládají i záběry z minulého týdne, které přinesla agentura AP.

Stavbě hrozí zřícení, přesto však ještě nepohasíná naděje na záchranu. Květnové lokální slavnosti pořádané v její zahradě ukázaly, že na potřebě její záchrany se shodují místní obyvatelé i úřady, kulturní instituce a odborná veřejnost.