Na návštěvě ve venkovském domě, který majitelé zařídili v eklektickém stylu

Když manželé dům kupovali, byl již po rekonstrukci. Přesto ale bylo patrné, že nějaké úpravy na něm bude ještě třeba udělat. Tou nejdůležitější byla změna systému vytápění.

Původně byla celá domácnost jen elektrifikovaná. Elektřinou se topilo, ohřívala se tak voda, i sporák v kuchyni byl elektrický. Především vytápění ovšem nebylo dostačující, což byl velký problém. Tereza s Dominikem dům kupovali na podzim minulého roku, a tak vyhlídka na zimu v částečně studené domácnosti nebyla příliš lákavá.

V kuchyni a v koupelně bylo rozvedeno podlahové topení, v ostatních místnostech byly radiátory. Vše ale řídil jen jediný okruh, což se ukázalo jako nepraktické.

Mělo-li být v jedné části domu příjemné teplo a nikoli horko, druhá část domu zůstávala nepříjemně chladná. Majitelé proto jako jednu z prvních úprav nechali rozdělit otopný systém domu do dvou okruhů. Tak mohou topit v každé části domu podle potřeby.

S vytápěním částečně souvisela také instalace sporáku na pevná paliva v kuchyni. V domě byl komín už z historických let. Zbývalo do něj jen probourat otvor pro kouřovod sporáku. Ten se ukázal jako velmi dobrá volba.

„Kamna snadno vytopí nejenom kuchyň, ale i vedlejší obývací pokoj. Zároveň se na nich dobře vaří, peče se mi dobře i v troubě. S elektrickým sporákem se to nedá srovnat. Je to úplně jiné,” pochvaluje si nadšeně Tereza.

V domě přibyla ještě druhá kamna, a to v ateliéru. Díky nim může nerušeně tvořit doma i v zimních měsících.

„Předchozí majitelé, kteří dům rekonstruovali, měli styl, který se nám líbil. Manžel jako výtvarník je odborník přes barvy. Když mi řekl, že chce místnosti vymalovat šedě, vyděsila jsem se, že to bude tmavé. Ale on mi vysvětlil, že tam tou šedou jenom kápne. Že to zůstane světlé. A měl pravdu. Je to lepší, než kdyby to všechno zůstalo bílé,” pochvaluje si Tereza.

V místnostech jsou původní vyklenuté stropy. Aby tento rys zdůraznil, nechal Dominik záměrně středové části bílé a světle šedou výmalbu vedl jen k nim. Pokud majitelé pobývají doma, je zřejmé, že hlavním místem jejich pobytu je kuchyně. Je dostatečně velká, a právě v ní je nejvíce patrný eklektický styl, v němž celý svůj dům zařídili.

„Rádi kombinujeme nové se starým, levné s drahým a tak dále. V kuchyni jsme použili například stará prkna z půdy a nechali si z nich udělat odkládací plochu a také pult,” popisuje Tereza.

V kuchyni se opravdu snoubí prvky rustikálního stylu s náznaky industriálního, ale jsou zde vidět i náznaky orientální. Právě detaily orientálního původu jsou pak bohatě zastoupeny v ostatních obytných místnostech. Jsou památkou na Dominikovy cesty po Asii v minulých letech, byť jeho největší láskou jsou země Balkánu.

Výrazně barevně se od zbytku domácnosti odlišuje koupelna, pro níž Dominik zvolil - vzhledem k již instalovaným obkladům a dlažbě - tmavomodrou barvu. Hlavní zdrojem světla místnosti je tak okno nad vanou. Celek působí uklidňujícím dojmem, tmavá barva podporuje dojem intimity prostředí.

Zajímavým prvkem koupelny je solitérní vana na lvích nožkách, která stojí vzadu u zdi. Původní majitelé ji tam měli prý jen k dekorativním účelům. Tereza s Dominikem ji proto hned zprovoznili.

Naproti kuchyni je takzvaný druhý pokoj, kterému manželé říkají také jídelna. Ve skutečnosti zde pobývají návštěvy. Zajímavým prvkem v něm je veliké zrcadlo. Když se otevřou dvoukřídlé dveře do tohoto pokoje a ponechají se otevřené dveře do kuchyně, zrcadlí se v něm obraz velkoformátového zrcadla na zadní stěně obývacího pokoje a naopak a v obou pokojích tak vzniká efekt nekonečných místností.

Vedle něj je pak ložnice majitelů. I ta je v tmavých barvách, které navozují pocit soukromí a intimity.

Chodbou od vstupních dveří se přímo prochází ke dveřím na druhé straně domu, jež vedou na dvorek. Jeho velká část je zastřešena, a tak nás ani nepřekvapilo, když Tereza označila dvorek za takový jejich „venkovní pokoj”. S Dominikem se shodují, že teď v létě právě zde tráví nejvíce času, protože je tu nejpříjemněji.

„Prošel jsem domem, vyšel vzadu ven a měl jsem jasno - tenhle dům chci koupit, tady chceme bydlet,” vypráví Dominik, který společně s řemeslníky pracoval na všech úpravách domu a sám sebe do jisté míry udivil.

„Nikdy by mě to nenapadlo, ale tady mě všechno baví. Veškeré práce, ať už je to zatloukání hřebíků, rytí, sázení, všechno mě to nesmírně baví a těší,” usmívá se výtvarník, jehož jeden obraz mohli diváci zahlédnout ve filmu Wanted s Angelinou Jolie.

Naše kroky ze dvora pokračovaly dále, do ateliéru. U stěny stála již hotová plátna s abstraktními výjevy, na zemi zasychala díla, na nichž právě pracuje. Po provizorním schodišti se vystupuje na půdu. Ta je nezateplená, ponechaná v původním stavu.

Dominik s Terezou ji však plánují proměnit ve společenský prostor. Už brzy si vyzkouší, jak jí sedne role galerie. Chtějí zde pořádat společenské a kulturní akce pro přátele a sousedy z vesnice, s nimiž se velice brzy spřátelili.

„Jsou tu samí příjemní lidé. Se spoustou věcí nám pomohli. Dům stál hned vedle hostince. To mi přišlo strategické. Cokoli je potřeba zařídit nebo sehnat, zařídím právě tam,” prozrazuje Dominik jednoduchou strategii bývalého Pražáka, jak přežít na vesnici.