Minidomek se drží na větší budově jako parazit. Z dálky připomíná stan

Ekvádorští architekti, kteří rádi hledají originální a přitom funkční řešení pro své klienty, uvádějí svou zprávu o minimalistickém designovém domku příhodným citátem uruguayského prezidenta Josého Mujici, jenž sám proslul velkou skromností: „Chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo potřebuje hodně”.

Příbytek zabírá na střeše velké stavby pouhých 12 čtverečních metrů. Je navržen tak, aby splnil základní potřeby pro život mladého člověka nebo páru. Má vlastní koupelnu, kuchyňku, postel, úložný a obytný prostor.

Jinými slovy, obyvatelé mají kde jíst, pracovat i žít. Jen se vše odehrává na minimální ploše, vysvětlují architekti.

Základním prvkem prostoru je středový obdélník, kde se odehrávají veškeré činnosti, které je třeba provádět vestoje. Odtud jsou přístupné všechny funkční prostory jako kuchyňská linka, koupelna, postel, úložný prostor, stůl atd.

Zajímavým řešením je v tomto směru roztažitelnost sprchového prostoru. Vysunutím příslušného panelu vznikne sprchový kout, jeho zatažením pak zase zmizí.

Všechny tyto prostory, kromě toho, že umožňují provádět zamýšlené činnosti, jsou uspořádány do trojúhelníků a kosodélníků, napomáhají i udržovat stabilitu objektu.

Ten je tvořen ze tří modulů tvořených 4 konstrukčními rámy. V severní straně je zasazeno velké okno přivádějící do interiéru světlo. Zároveň se tudy obyvatelům otevírá výhled na město a sopky Cotacachi, Imbabura, Mojanda a Cayambe.

Naopak protilehlé okno na jižní straně je z matného skla, aby zajistilo soukromí před pohledy z okolních domů, ale stále je jím možno větrat, v rozptýlené podobě jím přichází do interiéru také světlo.

Východní a západní fasády, na které v Ekvádoru dopadá přímé slunce každý den v roce, jsou zcela uzavřeny.

V interiéru architekti použili jako základní povrchový materiál OSB desky, a to na stěnách i na podlaze. V exteriéru jsou pak použity kovové panely. Dvanácticentimetrový prostor mezi nimi je vyplněn izolací z kokosového vlákna. K upevnění stavby ke stávající budově byly použity kovové prvky.

Veškeré energie získává dům napojením na rozvodové sítě „hostitelské” budovy. Odtud lze vyvozovat podstatu jeho označení Parazitní domek.

„Přestože jej lze postavit na volném pozemku, navrhujeme, aby jeho výstavba byla spíše na nevyužitých terasách stavebně vhodných městských budov, kde jej lze napojit na jejich sítě pitné vody, kanalizace a elektřiny. Přispěje tak k zahušťování města v malém měřítku, s minimálními ekonomickými investicemi a zdroji a k ​​zachování architektonického dědictví,” doporučují architekti.