Článek
Architekta Hracha čekala po příchodu do Brna slibná akademická kariéra. Dvakrát byl jmenován děkanem stavební fakulty a nově zřízeného odboru pozemního stavitelství a architektury, dvakrát se stal rektorem německé techniky.
Současně byl v Brně činný i v architektonickém směru. Navrhl řadu veřejných i soukromých staveb, a i díky svým dalším odborným aktivitám na poli památkové péče a urbanismu se stal výraznou osobnostní německého Brna začátku dvacátého století.
V domě vznikly hned tři samostatné byty
Parcelu pro vlastní dům na svahu pisáreckého kopce koupil se svou ženou Sofií, rozenou Šípkovou, v srpnu roku 1900. O rok později už stála v řadové zástavbě dnešní ulice Hlinky vila.
V domě se nacházely celkem tři samostatné byty. Dva dvoupokojové v přízemí vždy se dvěma okny orientovanými do ulice a dvěma na chodbu nebo schodiště.
Jeden z bytů majitelé pronajímali a v druhém bydleli služební bez povinnosti platit nájem. Manželé Hrachovi užívali byt v patře a podkroví. Měl deset místností – šest pokojů, předpokoj, kuchyni, pokoj pro sloužící a koupelnu.
Působivým prvkem stavby jsou dekorativní zastřešené balkony.
K bytu patřilo i právo užívat okrasnou a užitkovou zahradu s bazénkem. Dnešní podoba interiéru nedává úplně jasnou představu o původním dispozičním rozvržení.
Hlavní vstup vedl pravděpodobně k jednotlivým bytům v přízemí a ke schodišti umístěnému v zadní části domu. Odtud se dalo vystoupat do patra a podkroví.
Pokoje v prvním patře byly přístupné z centrální chodby se stropním světlíkem. Nacházely se tu pravděpodobně čtyři největší obytné místnosti. Dvě z nich, doplněné o arkýř a zastřešený balkon, byly orientovány do hlavní ulice a z jedné z místností vedl východ do zahrady. Další dva velké pokoje byly umístěny v podkroví.
Budova je členěna výraznými římsami.
Fasádu obrácenou do ulice rozčlenil architekt výraznými římsami klasicky do tří částí. Za pozornost stojí zastřešený balkon prvního patra s litinovými sloupky, který doplňuje v průčelí mnoho dekorovaných detailů. Stavbu krášlí rostlinné vegetabilní motivy s maskarony (plastickými motivy v podobě lidských tváří).
Ve stejné době realizoval Ferdinand Hrach i několik samostatně stojících rodinných domů spíše venkovského rázu. Jeho vlastní domov umístěný na reprezentativní předměstské třídě měl naopak rysy vznešenější architektury.
Manželé Hrachovi v domě bydleli jen do roku 1922, kdy parcelu i s domem prodali. Po komunistickém převratu prošel objekt na Hlinkách několika stavebními úpravami, při kterých byla změněna převážně vnitřní dispozice bytů.
Následně byl upraven pro účely „Domova mladých úderníků“, poté se budova stala majetkem První brněnské strojírny.
Text: Šárka Svobodová
